Poznejte příběh kavárny a bistra Tady & Teď | zdroj foto: archiv majitelek kavárny a bistra
Od března funguje v Dobříši nová kavárna a bistro Tady & Teď. Pro zákazníky je otevřené každý den od ranních do podvečerních hodin, nabízí kvalitní kávu, široké množství čerstvých slaných pokrmů jako avokádové a další obložené chleby, sendviče a bagely či nabídku výborných zákusků – jednou z dodavatelek vyhlášených větrníků či cheesecaků je i někdejší soutěžící z pořadu Master Chef Ivka Fitbake. Vedle gastrozážitku si v bistru odpočinete od všedních starostí, v příjemném a do detailu vyladěném interiéru od Ateliéru Můj Domov ze Staré Huti to přímo svádí k posezení a chvilkovému bytí jen “tady a teď”. Majitelkami bistra jsou sestry Beáta Fehérová a Andrea Tkáčová, které od loňska provozují stejnojmenné bistro také v Mníšku pod Brdy. Beáta dává svoji energii a dovednosti do provozu v kuchyni, Andrea do personálu a managementu.
Kolikrát denně pendlujete po trase Mníšek – Dobříš?
Teď už většinou jen jednou až dvakrát, ale na začátku, krátce po otevření dobříšské pobočky, to bylo častěji. Zpočátku jsem si přišla jako převozník nebo taxikář (smích).
Potřebujete mít nad personálem svých provozoven neustálou kontrolu?
Obrovskou. Rozdvojit se ale bohužel nemůžu. Když jsme se sestrou otevřely bistro na Mníšku, byly jsme tam v prvních měsících obě v podstatě nonstop. Dobříš v tomhle trošku zanedbáváme. Nejde mi ale o prudění zaměstnanců, spíš o jejich důkladné zaškolení a předání všech potřebných dovedností a znalostí při obsluze bistra a práci s hosty.
Jak se vaše dvě pobočky Tady a teď liší?
Oproti Mníšku nemáme v Dobříši teplou kuchyni, to je asi hlavní rozdíl. V Mníšku pod Brdy sídlíme v areálu školy a mimo jiné připravujeme svačiny pro děti do školy a obědy pro speciální školu, hodně pak nabídkou cílíme i na jejich rodiče. Naopak v Dobříši si oproti Mníšku můžeme dovolit více experimentovat, například s nápoji. Nabízíme tady kvalitní bio limonády od českých značek, čerstvé freshe nebo chai latte. Chystáme se i na přípravu filtrované kávy. Jinak se obecně snažíme koncepty obou provozoven sladit, dbáme na snoubení tradiční a moderní gastronomie, výběrové kávě a čerstvých sladkých i slaných pokrmech.
Na čem si Dobříšáci nejvíc pochutnávají?
Hodně si chválí naši slanou nabídku. Obložené chleby, sendviče či tortily jim můžeme v kavárně i s sebou rozpéct, nebo třeba zabalit domů. Pro některé dobroty se zákazníci často vrací, což je nejlepší zpětná vazba. Zpočátku jsme měly lehké obavy, protože v předchozí zdejší provozovně (bistro DoBříška, pozn.) byli zákazníci zvyklí na trošku jinou, především snídaňovou, nabídku. Ale myslím, že si na nový typ občerstvení zvykli celkem rychle a zachutnalo jim. Hodně oblíbené jsou například slané anglické muffiny, avokádový chléb nebo sendviče s míchanými vajíčky. Novinkou posledních týdnů jsou kynuté koláčky s ovocem, které nabízíme každé úterý a pátek, a ty se taky těší velké oblibě.
Každý den nabízíte čerstvé pokrmy, slané chleby, tortily či sendviče, a také sladké zákusky a dortíky. Připravujete si je sami?
Vyjma dortů a zákusků, které nám kromě dvou vlastních cukrářek dodávají také dvě externí, si připravujeme všechno sami. V Mníšku pod Brdy vévodí kuchyni moje sestra, která má bohaté zkušenosti z českých i světových gastro podniků, a většinu pokrmů, které máme v Dobříši, dovážíme právě z Mníšku. Sestra si potrpí na vlastní ojedinělé receptury, dělá si třeba vlastní pesto. Přestože jsme původně myslely, že studenou kuchyni budeme dělat přímo v dobříšské provozovně, nakonec se ukázalo vhodnější sem každé ráno sendviče a další dobroty dovézt. Uznávám, je to i kvůli naší potřebě mít stoprocentní kontrolu nad vším, co nabízíme (smích).
Na Instagramu jsem si všimla zajímavé nabídky, že po 18. hodině nabízíte pokrmy z vitrínky se slanými pokrmy s padesátiprocentní slevou.
To mě napadlo, protože nechceme plýtvat potraviny a vyhazovat je. Stejně jako mnoho z nás přemýšlím nad tím, že spousta lidí na světě nemá co jíst, a příčí se mi jídlo vyhazovat. Každý den chystáme nabídku pokrmů čerstvou a přijde nám škoda, aby si na nich nikdo nepochutnal, takže je s radostí večer nabídneme levněji. Když si sendviče nebo obložené chleby dáte do lednice, vydrží vám dva až tři dny, máte na druhý den svačinu, snídani.. anebo hned ten den večeři (smích).
Instagramové účty vedete oběma vašim pobočkám velmi hezky, funguje vám tento marketingový nástroj dobře?
Myslím, že je to v současnosti téměř nutnost. Z minulých profesí mám s marketingem zkušeností dost, ale s on-line marketingem skoro žádné, takže se učím za chodu. Co se dobříšského bistra týče, v začátcích nám pomohlo, že nás svým stávajícím zákazníkům doporučily majitelky předchozího bistra Dobříška. Pomohli nám také kluci z Ateliéru Můj Domov, kteří vytvořili nový interiér kavárny a kteří mají silnou základnu sledujících na sociálních sítích. Pomáhá nám i cukrářka Ivka Fitbake, která se taky hodně profiluje na Instagramu, a do naší provozovny dodává dorty každou středu. Do budoucna plánuji na sociálních sítích ještě hodně zapracovat.
Co chystáte na nadcházející letní měsíce?
Chceme rozšířit nabídku vlastních míchaných drinků, takových, které si nikde jinde nedáte. Pomohou nám s nimi profesionální barmani. V letních dnech si u nás pochutnáte na výborných čerstvých zmrzlinách – nanukách Do pusy od českého výrobce. Vlastní zmrzlinu pro toto léto zatím nechystáme, ale na příští léto plánujeme nabízet vlastní čerstvou zmrzlinu á la italské gelato. Od června budeme každý poslední víkend v měsíci od 9:00 do 14:00 hodin nabízet zákazníkům brunch (z anglického breakfast – snídaně + lunch – oběd, něco mezi větší snídaní a menším obědem, pozn.). Moje sestra bude v tyto dny připravovat čerstvé snídaňové pokrmy i v Dobříši.
Co budete v rámci víkendových brunchů nabízet?
Zčásti vyjdeme ze snídaňové nabídky, kterou máme v Mníšku pod Brdy, ale chceme taky naslouchat přání zákazníků, takže jim dáváme možnost, aby si sami řekli, na co mají chuť. Můžou nám napsat na sociálních sítích nebo klidně přijít říct osobně. Předpokládám, že nebude chybět populární vejce benedikt, oblíbené avokádové chleby a určitě i něco sladkého.
Jsou teplé snídaně předzvěstí další koncepční změny dobříšského bistra?
Ano, pracujeme na lehké změně konceptu, ale nechci prozrazovat detaily, protože je sami teprve řešíme. Každopádně nám jde o to, abychom stále přicházeli s něčím novým a neotřelým, co v Dobříši v nabídce gastro podniků chybí. Prozradím jen, že půjde o širší využití teplé kuchyně, kterou si zákazníci žádají.
Jak vnímá vaše pracovní nasazení vaše rodina?
Jsem rozvedená, takže mám vždy týden a půl na starosti dva syny a zbylou půlku týdne jsou u tatínka. V tenhle čas se snažím dohnat všechny pracovní resty a pracuji od rána do večera. Jinak jsou ale synové moje jasná priorita a přes to vlak nejede. Rodina je pro mě absolutní základ, denně kluky vyzvedávám v půl čtvrté ze školy, ať se děje, co se děje (smích). Mladší – osmiletý – syn občas něco zabrblá, třeba když jsem na něj neměla moc času při rozjíždění dobříšské kavárny. Starší – desetiletý – to tolik neregistruje, protože má těžkou formu autismu. Minimálně kvůli němu si musím hodně dobře plánovat čas, který věnuji dětem a který dávám práci.
V mníšeckém bistru nabízíte mimo jiné také obědy pro žáky tamní speciální školy…
Stravovat speciální školu v těchto prostorách je součástí smlouvy. Jako máma jejich žáka jsem to uvítala a podpořila. Vnímám to jako osvětu, prolamování bariér a začleňování lidí s různými typy a formami postižení do společnosti. Jednou u nás obědvali zákazníci vedle dětí ze speciální školy a vadilo jim, že jeden chlapec slintá. Požádala jsem je, aby si sedli zády, pokud jim to vadí, nebo aby k nám v obědový čas nechodili. Asi si to uvědomili a dochází k nám stále každý den i v čase, kdy u nás obědvají postižené děti. I já se starším synem dělám všechny aktivity, které patří k životu a nevyhýbáme se společnosti. Zapojuji ho do všech činností, chodíme mezi lidi, do kaváren a restaurací, věnujeme se volnočasovým aktivitám, jezdíme na dovolenou… Myslím si, že nejhorší ze všeho by bylo zavřít se doma mezi čtyři stěny.
Naučil vás autistický syn vážit si života a žít, bez nadsázky, tady a teď?
Ano, název našich provozoven fakt není klišé. S autistickým dítětem platí tady a teď na sto procent. Co bylo a bude, je úplně nedůležité. Naopak přítomný okamžik a to, co chcete a potřebujete právě teď, je všechno. Na tuhle filozofii mě přivedl jednak syn, ale taky velká kamarádka, která před šesti lety zemřela při autonehodě. Byla typ člověka, který neustále na něco čekal. Až bude něco, tak… Ve chvíli, kdy se jí začalo dařit a chtěla začít dělat věci po svém, usnula při řízení auta a nabourala. Bylo jí třicet let. Zní to lehce sobecky, ale když můžu, dělám si v životě, co chci. Nemám třeba problém sednout v sobotu ráno do auta a jet do Plzně do dobrého bistra na snídani. Protože se mi zrovna chce a cítím to tak.
Máte můj velký obdiv, ale zároveň z vás cítím, že výchova dětí a autistického syna rozhodně není to nejnáročnější, co v životě máte…
Moc ráda bych expandovala s kavárnami a bistry i dál, nápady a energie mě neopouští. Momentálně pod sebou spolu se ségrou máme dvacet pět zaměstnanců. Můžu vám říct, že udržet kontrolu a standard, který od našich provozoven očekáváme, je asi největší oříšek v mém životě. Výchova autistického dítěte je oproti tomu brnkačka (smích).
