MUDr. Tomáš Garnol, PhD. v ordinaci v Novém Kníně | foto: Denisa Havlíčková
MUDr. Tomáš Garnol působí v Novém Kníně již deset let jako praktický lékař. V rozhovoru pro Novoknínský zpravodaj jsme s ním probírali nejen jeho cestu ke zdravotnictví, ale také aktuální stav ordinací a zdravotní péče v našem městě. Přiblížil nám svou práci záchranáře, výzvy v praktickém lékařství, prozradil jeho pohled na moderní aplikace nebo plány ohledně zdravotní péče v Novém Kníně do budoucna.
Pane doktore, co vás přivedlo k medicíně a proč jste se rozhodl stát záchranářem?
Tak mě medicína zajímala vždycky a když jsem dostudoval, tak jsem dělal čtyři roky chirurga. K záchrance jsem šel teprve ve 30 letech, protože mě ta práce lákala svou dynamikou a tím, že člověk musí jednat rychle, rozhodovat se na místě a okamžitě ovlivnit situaci.
Záchranářem jsem byl patnáct let. Práce v terénu je plná adrenalinu, ale také obrovsky vyčerpávající, hledal směr, který mi umožní uplatnit zkušenosti a zároveň nabídne větší stabilitu. A tak jsem postupně přešel k praktickému lékařství.
Jak jste se dostal do Nového Knína?
Bydlím tady kousek, a když se naskytla příležitost odkoupit zdejší praxi, využil jsem ji. Menší města mají svůj nezaměnitelný charakter, lidé jsou tu více propojení, vztahy osobnější. Navíc zde byla možnost se zapojit do rozvoje zdravotní péče v širším kontextu.
Jak vnímáte rozdíl mezi prací záchranáře a praktického lékaře?
Na první pohled by se mohlo zdát, že práce praktického lékaře je klidnější. Jako záchranář jste vždy součástí týmu – máte za sebou kolegy, techniku, možnosti urgentní péče. V ordinaci jste často sami. Řešíte nejen zdravotní problémy, ale i administrativu, organizační záležitosti, komunikaci s pacienty a jejich rodinami. Každý den je jiný, a to i ve smyslu emocí – od radosti, že se pacient zlepšil, až po náročné chvíle, kdy musíte sdělovat nepříjemné zprávy. To v roli záchranáře nezažijete. Tam jedete naplno třeba 15 minut a pak pacienta předáváte dál a už se vás to netýká.
Vaše ordinace prošla významnou proměnou. Co vše se změnilo?
Za těch deset let jsme toho zvládli hodně. Když jsem začínal, ordinace praktického lékaře potřebovala zásadní rekonstrukci. Dnes ordinace poskytuje zázemí nejen praktickému lékaři. Díky podpoře současného vedení města se podařilo zmodernizovat i další prostory, což mi umožnilo sehnat sem gynekologa a onkologa. Nově mají pacienti k dispozici také výtah, což považuji za velké plus.
Jsem tu pět dní v týdnu, gynekolog ordinuje v pondělí a stále přijímá nové pacienty, další služby rozšiřujeme podle potřeby. Ordinace na Nové Vsi a Slapech fungují spíše po dohodě.
Naším cílem bylo a stále je nabídnout pacientům co nejširší a nejkvalitnější péči přímo v Novém Kníně, kam dojíždějí pacienti z širokého okolí.
Co se týká personálu, mám nyní jednu sestřičku a mladého lékaře – rezidenta, kterého čeká příští měsíc atestace. Denně vyřídíme mezi 30 až 70 návštěvami. K tomu připočtěte další úkony, jako očkování nebo drobná vyšetření, takže je to často hodně intenzivní.
Kolik pacientů máte nyní v péči a jaké oblasti pokrýváte?
Když jsem ordinaci přebíral, měli jsme zhruba 1100 pacientů. Dnes se staráme o více než 3000 lidí. To číslo se zvýšilo i po převzetí pacientů ze Slap, kde ukončil svou praxi pan doktor Holý.
Nejvíce našich pacientů pochází přímo z Nového Knína a okolních obcí – Malá Hraštice, Nová Ves pod Pleší, Stará Huť, Mokrovraty i Dobříš. Máme ale také několik pacientů, kteří k nám dojíždějí až z Moravy. Naším cílem je být co nejdostupnější, takže pokud jsou pacienti mobilní, záleží na jejich volbě. U méně mobilních se snažíme najít řešení, aby péče byla co nejpohodlnější.
Co podle vás v Novém Kníně funguje dobře a co by se mohlo z hlediska zdravotnictví zlepšit?
Zdravotní péče je zde podle mého na velmi dobré úrovni. Máme dostatečnou kapacitu a zázemí, což není samozřejmostí ve všech menších městech. Nedávno jsme zavedli infuzní terapie a relaxační masáže, které mají své místo v moderní medicíně a do budoucna bych tady rád viděl například psychologa nebo psychiatra. Duševní zdraví je totiž stejně důležité jako to fyzické a jeho potřeba v populaci stále roste.
Jak se změnilo zdravotnictví od doby, kdy jste začínal?
Zdravotnictví se proměnilo obrovsky – a to nejen díky technologiím. Lidé dnes zdravotní péči vnímají trochu jinak, někdy až jako samozřejmost. Když jsem začínal, bylo méně kontaktů mezi pacientem a lékařem, dnes lidé přicházejí s každým problémem, na každou věc chtějí doktora. Někdy je těžké najít rovnováhu mezi tím, co je opravdu potřeba řešit, a tím, co lze zvládnout jednodušeji. Trochu se nám začíná vytrácet takový ten selský rozum a bohužel čím dál častěji chodí mladí lidé.
Technologie také přinesly velký posun – digitalizace, elektronické recepty, sdílení informací.
Zmiňujete digitalizaci, která se velkou měrou dotkla i zdravotnictví. Jak ji vnímáte?
Digitalizace je skvělý pomocník – například během pandemie covidu nám velmi usnadnila komunikaci s pacienty i vedení evidence. Elektronické recepty, sdílení informací nebo evidence pacientů – to vše je obrovská pomoc. Samozřejmě tu jsou rizika spojená s únikem dat, ale výhody převažují. Dnes dokážeme lépe a rychleji sdílet informace a poskytovat péči na základě aktuálních údajů.
Co vás na práci praktického lékaře nejvíce baví?
Rozhodně to, že mohu vidět výsledky své práce. Když přijde pacient s problémem a odejde s pocitem, že jsme mu pomohli, je to pro mě obrovská motivace. Každý den je jiný, potkávám různé lidi a jejich příběhy. A samozřejmě mě těší, když vidím, že ordinace roste a že můžeme pacientům nabídnout stále lepší služby.
Jak vidíte největší výzvy lékařů v menších městech, jako je Nový Knín, do budoucna?
Výzvy se budou měnit s dobou, ale jedna z nejvýraznějších je určitě prevence. Stále více se zdravotnictví zaměřuje na preventivní prohlídky a včasnou diagnostiku, což je skvělé. Lidé na tyto aktivity slyší, chodí rádi, a my jsme rádi, když je můžeme ujistit, že jsou v pořádku. Jednou za čas někoho pošleme na specializované vyšetření, ale i to je součást péče, která má velký smysl.
Další klíčovou oblastí je komunikace. Mladí lékaři se musí naučit, jak správně a citlivě komunikovat s pacienty. U starších lidí je často potřeba trpělivě vše několikrát vysvětlit, aby to pochopili. U ostatních je zase důležité zachovat slušnost a respekt. Pokud se chováte k pacientům slušně, většinou vám to vrátí. Zbytečné stresy a konflikty jsou naprosto zbytečné.
Problémem, který nás často trápí, je očekávání pacientů, že budeme vždy dostupní na telefonu. Lidé mají někdy pocit, že stačí zavolat a hned dostanou odpověď. My ale pracujeme od sedmi ráno do jedné odpoledne bez přestávky, takže není možné telefon vždy zvednout. To je častá „třecí plocha“. Zaměstnat někoho pouze na vyřizování telefonátů by bylo ideální, ale tady to nejde – zdravotnický personál musí mít určité vzdělání, a to znamená další náklady, které by si naše ordinace nemohla dovolit.
Menší města, jako je Nový Knín, mají specifické potřeby, ale také velkou výhodu v tom, že vztahy mezi lékaři a pacienty jsou osobnější. I díky tomu věřím, že zdravotní péče u nás může nadále růst a být stále lepší.
Jak vnímáte, že se mění role lékaře v očích pacientů dnes oproti minulosti?
Vnímám, že role lékaře se postupně posouvá. Zatímco dříve byl lékař vnímán jako vzácná autorita, někdo, koho si lidé vážili a obraceli se na něj jen v případě vážných problémů, dnes je to často bráno jako samozřejmost. Pacienti přicházejí s každodenními obtížemi, které by dříve možná ani neřešili. Samozřejmě, doba se mění, společnost se vyvíjí, a já to chápu. Pokud někdo lékaře potřebuje, měl by mít přístup k péči. Na druhou stranu se někdy řeší problémy, které by ani nemusely být v rukou lékaře, což zbytečně zatěžuje systém.
S lékařskou péčí je dnes spojená také velká administrativní zátěž, kterou pacienti nevidí. Například je vidět, že pacienta vyšetříme za deset minut, ale už nikdo nevidí těch dalších dvacet minut, kdy píšeme zprávy, připravujeme výkazy pro pojišťovny, vyřizujeme další papírování. Vlastně fungujeme jako malí podnikatelé – musíme zajistit finance, platit zaměstnance, odvádět daně a organizovat celou ordinaci.
Zároveň se vytratila jistá symbolika profesí, jako byl lékař, učitel nebo policista. Dříve tyto role představovaly základní pilíře společnosti. Dnes je to bráno jako běžná součást života, což není špatné, ale je to přirozený vývoj. Nepotřebuji být adorován, ale myslím, že lékař by měl být stále chápán jako někdo, kdo má nejen odborné znalosti, ale také určitou morální zodpovědnost vůči lidem.
Stává se, že pacienti přicházejí s vlastními diagnózami?
Ano, dnes si mnoho lidí hledá informace na internetu a často přijdou s „hotovou“ diagnózou. Někdy chtějí jen razítko na papír, což ale není přístup, který bych podporoval. Dialog mezi lékařem a pacientem je zásadní. Pacient může mít svou představu, já mu zase nabídnu svůj odborný názor. Pokud najdeme společnou cestu, pokračujeme dál. Když ne, musíme se rozejít s tím, že každý půjde svou cestou.
Kdybyste mohl změnit jednu věc v českém zdravotnictví, co by to bylo?
To je těžká otázka, protože naše zdravotnictví má vysokou kvalitu, na kterou můžeme být pyšní. Rozsah poskytované péče je někdy až přemrštěný, což zbytečně zatěžuje celý systém. Například máme v průměru dvanáct kontaktů pacienta s lékařem za rok. V jiných zemích, kde je zdravotnictví na podobné úrovni jako u nás, je to pouze dva nebo tři kontakty ročně. To je obrovský rozdíl, který ukazuje, že bychom měli zvažovat, kdy je návštěva lékaře opravdu nutná. Pokud mě bolí v krku den nebo dva, nemusím hned běžet k doktorovi. Stačí si vzít paralen nebo jiný základní lék a počkat. Ale dnes lidé často chtějí mít jistotu, že nic nezanedbají, a lékaře navštěvují i kvůli banálním problémům.
Čím si vysvětlujete, že se lidé v poslední době chovají opatrněji, někdy až přehnaně?
Společnost je čím dál více zastrašovaná. Příkladem je pandemie covidu – to byl ukázkový příklad masové paniky. Zdravotnictví má své limity a také bychom měli rozlišovat, co je skutečně nezbytné.
Jak Vy sám přistupujete k léčbě – jste zastáncem čistě klasické medicíny, nebo se někdy uchýlíte i k přírodním metodám?
Pokud je jasná indikace na léky, vždy se držím doporučených postupů. Jsou situace, kdy je léčba léky nezbytná a není prostor na experimentování. Na druhou stranu, pokud vidím, že léky nepomohou, nebo že jsou dokonce zbytečné, nebráním se ani alternativám. V ordinaci nabízíme například akupunkturu nebo pohovory zaměřené na psychosomatiku. Také spolupracujeme s lékařkou, která se věnuje alternativním metodám, a pacienty k ní posíláme, pokud o to projeví zájem. Nemám problém zkoušet nové přístupy – pokud to pacientovi pomůže a neublíží, je to jen dobře.
Vždy je dobré zachovat balanc. Pokud je to možné, měli by lidé využít běžné domácí metody, jako je klid, dostatek tekutin nebo třeba teplý zábal. Ale když je potřeba, je dobré si léky vzít. Není dobré sáhnout po lécích hned na první příznak. Když tělo dostane šanci se s problémem vypořádat samo, často to pro něj bývá lepší.
Setkáváte se u svých pacientů s případy, kdy si sami volí netradiční přístupy k léčbě?
Určitě ano. Jsou lidé, kteří věří na ranní „kořaličku“ nebo jiné domácí recepty. Alkohol a kouření jsou ale bohužel obrovským problémem, který významně ovlivňuje zdraví. Mnozí si neuvědomují, že právě tyto návyky stojí za řadou zdravotních komplikací, které pak řešíme. Pivo je například společností vnímáno jako něco neškodného – přitom tři piva denně už představují těžký alkoholismus.
Jaké je vaše přání do budoucna pro zdravotní péči v Novém Kníně?
Plánuji dále rozvíjet ordinaci, pokračovat v modernizaci střediska, rozšiřovat služby podle potřeb našich pacientů a hledat způsoby, jak zlepšit dostupnost péče. Také doufám, že postupně předám svou praxi mladším kolegům, kteří budou pokračovat v tom, co jsme tady vybudovali.
A co byste doporučil těm, kteří zvažují kariéru v medicíně?
Ať do toho jdou, protože je to krásná práce, která má smysl. Ale člověk musí být připravený na to, že to není jednoduché. Trpělivost, empatie a schopnost komunikovat s lidmi jsou klíčové. Když se podaří někomu pomoci, je to pocit, který stojí za všechno úsilí.
Na závěr několik osobnějších otázek:
Jaké máte rituály na začátku dne?
Můj den vždy začíná šálkem kávy. Je to můj malý rituál, který mi dává chvíli klidu před náročným dnem.
Máte nějaký sen mimo lékařství?
Možná to zní nečekaně, ale jednou bych se rád věnoval něčemu úplně jinému – chtěl bych se stát třeba elektrikářem. Dokonce zvažuji, že si udělám rekvalifikaci – ale to samozřejmě až jednou pověsím lékařský plášť na hřebík. Člověk by měl mít odvahu vyzkoušet něco nového.
A co byste doporučil těm, kteří zvažují kariéru v medicíně?
Je to krásná práce, která má smysl. Ale člověk musí být připravený na to, že to není jednoduché. Trpělivost, empatie a schopnost komunikovat s lidmi jsou klíčové. Když se podaří někomu pomoci, je to pocit, který stojí za všechno úsilí.
Jaká kniha nebo film vás v životě ovlivnily?
Z knih určitě Doktor v domě, z filmů mě hodně bavily seriály jako Mesh. Ty mě v době studií inspirovaly, abych šel právě cestou medicíny.
