Hejtmanka Petra Pecková | zdroj foto: archiv hejtmanky
Před čtyřmi lety se rozhodla vyměnit novinářskou kameru za politickou tribunu. Po dvaceti letech investigativní práce v pořadu Občanské judo cítila potřebu více než jen odhalovat nepravosti – chtěla věci aktivně měnit. Co ale Petru Peckovou skutečně přivedlo k tomu, stát se hejtmankou a jak se z novinářky stala úspěšná politička? Co jsou podle ní největší problémy Středočeského kraje? Proč se rozhodla kandidovat znovu? Jak se jí daří kloubit tak náročnou práci se soukromým životem a jaký vztah má přímo k Dobříšsku? To vše se dozvíte v dnešním exkluzivním rozhovoru…
Jsou to čtyři roky, co jste se stala hejtmankou. Co Vás vlastně přivedlo do politiky?
Přes dvacet let jsem byla novinářka. Asi nejznámější bylo mé působení v pořadu Občanské judo, kde jsme odhalovali nepravosti na úřadech, ve firmách, radili jsme lidem s jejich problémy… zkrátka, jak znělo motto: Byli jsme na jejich straně. A to bylo to, co mě naplňovalo. Poukazovat na nepravosti a snažit se tak dosáhnout změny. I když to byla i doba plná výhrůžek a taky mě hlídala ochranka. Ale to k práci v investigativním pořadu patřilo.
A pak jsem se nejdříve na komunální úrovni v mých rodných Mnichovicích rozhodla, že chci měnit věci aktivněji. Tedy nejen ukazovat, že je něco špatně, ale něco s tím aktivně dělat. A tak jsem šla do politiky. Jen objektivně musím říci, že je mnohem těžší být na druhé straně kamery a snažit se věci změnit. Tedy být před kamerou jako politička, a ne za ní jako novinářka.
Co bylo největší překvapení, když jste před 4 lety přišla do úřadu?
Že někteří zaměstnanci úřadu by udělali nekriticky absolutně cokoliv, co bych řekla, a nebyli zvyklí říkat vlastní názor. Byli zvyklí plnit příkazy, i když byly nesmyslné.
Jaké hlavní problémy jste museli během svého mandátu řešit?
Jééé, to tu budeme dlouho… To je celá hromada věcí, které jsme museli urgentně řešit. Po minulých vládách byl kraj v hrozném stavu. Absolutně uzavřený, jako tajemný hrad v Karpatech. Zanedbané školství, veřejná doprava, silnice… V řadě věcí platilo, že kdo více leští kliky, tomu kraj pomůže. Kraj byl v rukou kmotrů a papalášů.
Takže klíčové bylo tohle všechno změnit a narovnat. Jednoznačně jsme otevřeli kraj, transparentnost ve všem byla v podstatě příkazem. Vstřícnost a hlavně komunikativnost proměnily atmosféru v kraji, a z Půlnočního království jsme zase zemí, kde se může vesele zpívat… Výrazně jsme investovali do našich středních škol, aby se zmodernizovaly a jejich oborová struktura odpovídala požadavkům studentů, zaměstnavatelů a hlavně 21. století. Dali jsme do pořádku veřejnou dopravu, jejíž náklady nekontrolovatelně rostly, vyhlásili jsme přelomové transparentní soutěže na autobusové dopravce na příští období, připravili totéž v oblasti vlakové dopravy, nastavili jasná pravidla týkající se oprav silnic a kontroly kvality odvedené práce. Po letech stagnace se zase rozeběhly přípravy cyklostezek, modernizujeme naše nemocnice, ale pomáháme i těm, které nejsou zřizované krajem… A mohla bych pokračovat.
A to vše za situace, kdy jsme řešili jednu krizi za druhou. Nastoupili jsme na vrcholu covidové epidemie, hned navázala migrační vlna způsobená válkou na Ukrajině a s tím související energetická krize…
Skoro to zní jako jeden nekončící problém… Ale víte co? Fakt mě to naplňovalo a naplňuje. Já fakt věřím, že my politici jsme tu od toho, abychom pomáhali problémy řešit. Že sloužíme občanům, takže i když to bylo nebo je náročné, tak někdy mám pocit, že čím náročnější to je, tím víc mám pocit, že to má smysl.
A teď kandidujete znovu, protože…?
Protože věřím, že za námi stojí obrovský kus práce a ukázali jsme, že umíme vést kraj dobře. A protože je ještě spousta práce před námi ve všech oblastech. Nerada odcházím od nedokončené práce.
A také proto, že snad nikdo nechce, aby se vrátilo Bratrstvo kočičí pracky a kraj, který se otevřel, zprofesionalizoval, odpolitizoval, modernizuje se a zlepšuje, se stal zase Půlnočním královstvím. Pevně věřím, že moji voliči, tedy občané Středočeského kraje, naši práci ocení a umožní nám v ní pokračovat.
Jaké hlavní úkoly před Středočeským krajem pro následující období stojí?
Je jich celá řada. Je třeba dotáhnout změnu rozpočtového určení daní tak, aby Středočeský kraj dostával spravedlivý podíl z vybraných peněz, protože roky dostává do rozpočtu o miliardy méně, než by mu příslušelo. I kvůli tomu je velký vnitřní dluh například ve středočeských silnicích, veřejné dopravě nebo třeba i školství. A právě to musíme napravit, i třeba za cenu úvěrů. Zaměřit se chceme právě na rozvoj infrastruktury, protože ta s sebou pak přináší rychlejší rozvoj podnikání a služeb, láká do kraje více firem s vyšší přidanou hodnotou, což zase znamená vyšší platy pro občany a lepší služby pro ně. Je toho před námi opravdu hodně.
Jak se Vám daří kloubit osobní a pracovní život?
Tak to se mi nedaří. Před minulými volbami jsem se rozvedla, ale s exmanželem mám prima vztah. Jsem partnerský člověk, ale na nový vztah není prostor. Každý muž to vzdá, když zjistí, že se mnou musí plánovat podle nabitého diáře. Naštěstí mám trpělivé přátele a když jsem v nesnázích, jsou tu pro mě a doufám, že i já pro ně, když potřebují. Většinu volného času se snažím trávit s dětmi, jak jen to jde. Za chvíli budou obě dospělé. Strašně to utíká.
Zbývá Vám čas na koníčky?
Snažím se sportovat a největším koníčkem je pro mě práce. Může to vypadat jako klišé, ale třeba akce o víkendech, které se v kraji konají, jsou prostě skvělé a já na ně jezdím moc ráda. I s dětmi. V lidech je obrovské množství dobra, energie dělat krásné věci a veliký potenciál.
Vezměte si třeba tady v Dobříši úžasný hudební festival, který tu pořádá Jaroslav Svěcený a Zdeňka Žádníková-Volencová… to je přece nádherná akce. A když jim můžu pomoct tím, že tu akci zaštítím, že jim třeba přispěju na pořádání z Fondu hejtmanky, tak taky mám pocit, že jim musím přijet poděkovat za to, že vkládají tolik svého času a energie do toho, aby se v našem kraji něco báječného dělo.
Když jste zmínila konkrétně Dobříš… Můžete vůbec obsáhnout celý kraj a vědět, co se kde děje?
Snažím se být na co nejvíce místech a mluvit s místními, ať už s politiky a političkami, nebo s obyčejnými lidmi. A samozřejmě vím o Dobříši spoustu věcí. Nedávno tu vznikla úžasná nová výjezdová stanice pro hasiče a záchranku – to je skvělý projekt ve spolupráci kraje, města a soukromníka, výborný příklad toho, jak to může fungovat. Ostatně hasiče pravidelně podporujeme. V uplynulých letech díky dotacím z kraje nakoupilo město pro dobříšské hasiče nové vybavení, a oni tak mohou ještě lépe plnit své poslání.
Nebo jsme tu nedávno instalovali takzvaný Fix Point, kde mohou lidé bezpečně odhazovat použité injekční stříkačky. Je to mimochodem součást naší politiky prevence, na kterou klademe obrovský důraz. Zvýšili jsme rekordně peníze, které dáváme do prevence kriminality, prevence adiktologické a primární prevence ve školách. Vždycky je totiž lepší problémům předcházet a lidem, kteří se do nich dostanou, ať už z jakéhokoli důvodu, podat pomocnou ruku, protože to zase pomůže nejen jim samotným, ale i jejich okolí, a ve výsledku nám všem.
Úžasný projekt je třeba pumptrackové hřiště, které jsme výrazně podpořili z našeho Fondu sportu a volného času. I to se dá počítat do prevence, protože když máte na výběr, jak trávit volný čas, tak je snazší odolávat špatným vlivům.
A výrazně jsme se podíleli jako kraj na stavebních úpravách Větrníku, aby v něm vznikly sociální byty.
A těch příkladů, co se tu v okolí děje dobrého – třeba opravy silnic nebo nové autobusy a tak dále – bych mohla vyjmenovat celou řadu. A můžete mi věřit, nebo ne, ale podobně bych dokázala zmínit pár povedených věcí v každém regionu našeho kraje. Vždyť vám říkám, že tahle práce je fakt skvělá v tom, že vidíte spoustu výsledků. Jediné, co mě mrzí, je, že se ještě neumím teleportovat, abych toho stihla mnohem víc.
