Fotografu Jiřímu Jirouškovi právě začala hlavní sezóna. Nebeský fotograf, který snímá českou krajinu objektivem zrcadlovky zpoza motorového paraglidu, pořizuje své snímky nejraději na jaře. Fotí hlavně ráno, byť nemá rád brzké vstávání. Východ slunce, stíny a barvy, které s rozedněním vznikají, vnímá jako magické. Mnohokrát fotil i krajinu kolem Dobříše, kousek odsud sám také žije. Co se chystá fotit v nejbližší době a proč rád létá nad určitými místy vícekrát?
Máte nadhled nad životem?
Věřím, že ano. Není to ale díky létání.
Nečistíte si létáním hlavu od starostí?
Takhle to nefunguje, spíš naopak. Do vzduchu by se měl člověk vydávat, když je v pohodě. Je to prostor, který nám není vlastní a číhají v něm mnohá rizika, která se musí řešit s chladnou hlavou.
Kolik času trávíte ve vzduchu?
Průměrně to vychází jednou týdně, ale zrovna teď je doba, kdy moc nelétám. Březen není fotograficky příznivé období.
V nějakém rozhovoru jste říkal, že jarní přírodu máte nejraději.
To je pravda, ale až když je příroda v rozpuku. Hlavní sezona mi začíná zhruba od půlky dubna.
Na jakou krajinu se chystáte?
Mám rozdělaných více věcí, snažím postupně vykrývat bílá místa na mapě. Tam, kde jsem ještě nefotil.
Jak taková mapa vypadá?
Asi deset let jsem měl papírovou mapu ve formátu A1 v měřítku 1:500 000, kam jsem si fixem zaznamenával jednotlivé lety. Už ale začala být nepřehledná, teď si pár let vedu elektronickou mapu v počítači přesně podle GPS. Jednou za čas si ji vytisknu na velký formát.
Jaké lokality vám ještě na mapě České republiky zbývají?
Například okolí Brna, nejvýchodnější cíp republiky kolem Jablunkova nebo oblast kolem Hradce Králové směrem nad Pardubice. Několik míst mi chybí i na Moravě, která je pro mě obecně náročnější kvůli delší dojezdové vzdálenosti. Většinou tam musím strávit víc než jeden den či půlden.
V jakou denní dobu fotíte nejraději?
Nejraději létám a fotím ráno, kvůli sluníčku. Vylétávám předtím, než sluníčko vychází, nebo současně s ním a fotím hodinu až dvě hodiny po rozednění.
Jste ranní typ? Nevadí vám vstávání?
Nesnáším brzké vstávání (smích). Ale pro fotky to udělám. Ráno je podle mě příroda nejkrásnější. Jsou nejdelší stíny, díky slunci jinak posunuté barvy. Nejde sice o ideální podmínky pro panoramatické fotografování, ale jsou to specifické podmínky, které mají emoce a magickou atmosféru. Když vychytám dobré světlo a mám před sebou krásný reliéf, vznikají skvělé a autentické fotky. Velmi často je focení i o tom být ve správný čas na správném místě.
Jak se na jednotlivá focení připravujete?
Hodně detailně zkoumám danou oblast a dnes už si trasu, kterou poletím, připravuji přesně přes portál mapy.cz. Příprava s mapou většinou trvá déle než samotný let. Bedlivě zkoumám také předpověď počasí, povětrnostní podmínky dokážou focení dost dobře zmařit nebo ovlivnit.
Je důležité mít pro pohyb ve vzduchu fyzičku?
Létání na motorovém paraglidu je jistý druh sportu. Snažím se být v kondici a nepřibírat na váze, každé kilo je ve vzduchu znát. Jedním letem strávím ve vzduchu dvě až čtyři hodiny, při focení se potřebuji hýbat, otáčet a být obratný. K tomu je fyzička potřeba. Nehledě na to, že kvůli povětrnostním podmínkám někdy nečekaně přistanu o pár kilometrů jinde, než jsem vzlétal, a musím se posunout po svých (smích). Ještě víc než fyzicky je pro mě ale focení náročné psychicky.
Proč?
Být několik hodin sám se sebou v prostředí, kde létají maximálně ptáci nebo letadla, je celkem mentální nápor. Musíte se spolehnout jen sám na sebe, a to i za obtížnějších podmínek, i když se zrovna něco technicky nepodaří, fouká vítr, nebo když vám dojde benzín a musíte nečekaně přistát.
Kolik snímků za jeden takový dvou až čtyřhodinový let pořídíte?
Zhruba mezi pěti sty až tisícovkou.
Kolik nalétáte kilometrů?
Během jednoho letu něco mezi 100 a 250 km. Obvykle kolem 150 km.
Jaký čas následně strávíte upravováním takového množství fotek?
Dlouhý (smích). Dvakrát fotky kontroluji na ostrost, pak je archivuji a zálohuji. Nejvíce hodin ale trávím hledáním fotek. Mám v archivu přes 200 tisíc fotek a najít v něm například všechny fotky Dobříše je ruční mravenčí práce.
Je pro vás důležité, abyste oblast, kterou fotíte z výšky, znal také zdola?
Není to nezbytně nutné, ale důležité ano. Focení je pro mě specifický typ turistiky. Nesnažím se závodit, mít rychle vyfocenou celou republiku a podobně. Jde mi o celkový dojem z daného místa. Když jedu do oblasti, kterou neznám, vždycky si to tam chci prochodit i pěšky. Ať už před nebo po focení. Když jsem někde poprvé, chci samozřejmě vidět turisticky lákavá místa, ale následně i neotřelá a neznámá. Často jsou právě tato místa mnohem zajímavější. Když danou lokalitu znám a fotím ji poněkolikáté, vždycky se na ni dívám jinýma očima. Někdy sleduji krajinu přes stromy a lesy, jindy přes vodní toky, někdy se na ni dívám očima lidí, se kterými spolupracuji.
Máte nějaký příklad?
Poslední dobou mě hodně fascinuje krajina Sedlčanska, byť už jsem tam fotil mnohokrát a mám tuto oblast hodně prolétanou. Jednou jsem na Sedlčansku fotil kalendář a danou krajinu se snažil zachytit všeobecně, podruhé jsem se Sedlčansko snažil nasnímat skrze dominantní vodní toky. Od Vltavy přes potok Mastník až po Krčínovské stopy a tamní rybníkářský zásah.
Jak vypadá z ptačí perspektivy Dobříš?
Jako poměrně klidné město, které příliš nevyniká esteticky, vyjma nádherného zámku a místních rybníků. Pak ještě občas, když je mlha, vyniká čtrnáctipatrák – tím že vyčuhuje z mlhy ven.
Specifická je místní krajina i přilehlou brdskou vrchovinou. Jak vnímáte Brdy shora?
Brdy jsou z hlediska České republiky velmi atypické, stejně jako všechny vojenské prostory. Je tam minimální osídlení, na kterém se vyskytují specifické objekty, vojenské základny, střelnice, bunkry. Na druhou stranu je tam i krásná rozmanitá příroda, od Padrťských rybníků a okolí, které přípomíná Šumavu, krásné lesy až po lidské výtvory jako je kóta Praha, bunkry na Jordánu nebo nedaleká raketová základna Klondajk.
Českou krajinu fotíte téměř třicet let, dokážete popsat, jak se za tu dobu proměnila?
Docela dost, velké zásahy do krajiny jsou hlavně přes obydlené zóny, satelitní výstavby, výrobní haly a samozřejmě dopravní infrastrukturu. Silniční a dálniční síť je z ptačí perspektivy obrovský viditelný zásah. Co vám budu povídat, hezký pohled to není. Civilizační vymoženosti chápu a sám je využívám, když je ale shora vidím, přemýšlím nad tím, kde je nějaká hranice tohoto vývoje.
Je letecké focení vaše profese?
Naštěstí není, pracuji jako správce počítačů. Proto si mohu dovolit nebýt komerčním fotografem. Fotím pro radost a pro zážitky, byť moje fotky už několik autorů využilo do svých publikací. Fotím věci, které mě zajímají a pohlížím na naši krajinu různými prizmaty. Ojedinělý pohled na ni je třeba přes někdejší doly, nebo třeba přes hřbitovy. Židovské památky a židovské hřbitovy fotogenicky velmi dobře fungují. V poslední době se zabývám třeba místy, která inspirovala naše hudební skladatele – okolí památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami nebo vliv krajiny Sedlčanska na tvorbu Josefa Suka. Všechno je to o příbězích, focení jako takové pro mě představuje hledání a mapování příběhů
Jiří Jiroušek
- Narodil se v roce 1975.
- Pochází z Příbrami, žije v Kotenčicích nedaleko Dobříše.
- Létá od léta 1994 a přibližně od té doby fotografuje.
- Fotí převážně českou krajinu, ale má i zkušenosti ze světa – fotil například na Sahaře, ve Finsku, v Rusku, v Turecku.
- Archiv leteckých fotografií vytváří více než 15 let.
- Ve vzduchu se pohybuje na “hadru” – motorovém paraglidu – a fotí na plnoformátovou digitální zrcadlovku.
- Fotografie publikoval v mnoha knihách, kalendářích, na výstavách.
