Září. Slovo, které v sobě nese tolik emocí. Pro jedny začátek povinností, pro druhé radost z nových začátků. Paní Romana se ve své nové povídce vrací nejen k dětským školním vzpomínkám, ale i k okamžikům, které prožila později jako rodič – a tentokrát i jako maminka ženicha. S lehkostí, humorem a nadhledem nám připomíná, jak moc se naše pohledy na začátek září během života mění.

Záhadný průvodce, skrytý mezi skalami a větrem. Srpnová povídka paní Romany vás vezme na místo, kde ožívají legendy, proudí energie a každou buňkou cítíte, že nejste sami. Procházka s Duchem místa je víc než výlet — je to šepot země, dotek věků a ponor do ticha, které mluví hlasitěji než slova.

Mohla to být jen obyčejná zpráva. Jenže když obsahuje pozvání k dalšímu odběru krve, vaše tělo ztuhne, dech se zkrátí a myšlenky běží maraton... Červencová povídka paní Romany je tady... Přejeme příjemné čtení...

„Napřed kafe, pak nápad.“ Barča je po autonehodě upoutaná na invalidní vozík a uvězněná mezi minulostí a vyhaslými sny. Ale když začne kreslit do obyčejného bloku a zjeví se jí Dobrota – kluk, kterého milovala jako malá – začne se dít něco zvláštního. Co přesně je pravda a co výplod její toužící mysli? A hlavně: je to vůbec důležité?

Jsou dny, kdy se všechno zdá být proti nám – třeba když ani milovaný počítač po ránu nezabzučí. Jenže někdy právě takové chvíle odstartují nečekané dobrodružství… vnitřní i virtuální. Co všechno se může odehrát na obyčejné obrazovce a proč je fajn mít ho – spolehlivého parťáka, který otevírá celý svět? Tak to se dozvíte v dnešní povídce od paní Romany...

„Zítra se probudím jako někdo úplně jiný.“ Tuhle větu jsem si večer šeptala do tmy s rozechvělým očekáváním. A skutečně – ráno mě nezbudil svět práce v kanceláři, ale vůně dřeva, řinčení dlátka a neodolatelné volání dílny. Na 24 hodin jsem se stala truhlářem a každý kus dřeva pode mnou promlouval. Byla to práce, která mi voněla až do snů...