Dobříš představuje výstavu o kávě | zdroj foto: Jitka Benešová
V přízemí Kopáčkova domu je volně přístupná malá výstava Muzea města Dobříše věnovaná nádobí z 18. a 19. století a historii přípravy kávy.
Prvními Čechy, kteří ochutnali kávu, byli podle historických pramenů Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a jeho švagr Heřman Černín z Chudenic. Tato příležitost se jim naskytla během jejich výpravy do zemí Blízkého východu na sklonku 16. století.
První kavárna na našem území byla otevřena v Brně, zřejmě díky jeho výhodné poloze na cestě do Vídně. Založil ji turecký kavárník Achmet v roce 1702. V Praze byla první kavárna založena až o pár let později. Jistý arménský obchodník Georgius Deodatus z Damašku nejprve nabízel svoji kávu kolemjdoucím přímo v pražských ulicích. V roce 1714 pak dostal povolení k otevření vlastní kamenné kavárny v domě „U tří pštrosů“.
K největšímu rozvoji kavárenství dochází v meziválečném období. Vzniká mnoho pražíren kávy i kaváren, které se tehdy staly symbolem nového životního stylu. Tuto éru ale bohužel přerušila druhá světová válka, která kromě jiného přinesla i období kávového „půstu“, kdy se z důvodu nedostupnosti kávy prodávaly pouze její náhražky (kávoviny). Nejstarší kávovinou je cikorka, která se připravuje z upražených a rozemletých kořenů čekanky obecné.
Ani poválečné období nenabídlo výrazné zlepšení. Soukromé pražírny byly znárodněny a mnohé věhlasné prvorepublikové kavárny zrušeny. Kvalitní káva byla nedostatkovým zbožím a pro mnohé rodiny byla cenově nedostupná, stejně tak jako kávovary. Možná právě tyto okolnosti vedly ke vzniku našeho českého „turka“, který se stal nejběžnějším způsobem přípravy kávy. Nutno dodat, že s přípravou pravé turecké kávy má tento nápoj společný snad jenom název.
Než se na českém kávovém trhu usadily známé mezinárodní společnosti, dařilo se v kávovém podnikání zejména dvěma pánům, a to Juliu Meinlovi a Arnoštu Dadákovi. Za kávové regiony byly, díky tradičnímu spojení lázeňství a kávy, považovány Valašsko a Karlovarsko.
