Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus) | foto: Jiří Kozel
Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus), drobný lesní pěvec s typickou černo-bílou chocholkou, je nejen vizuálně výrazným druhem, ale také biologickým indikátorem zdravých lesních ekosystémů. Přestože populace tohoto ptáka je zatím stabilní, odborníci varují před úbytkem vhodných hnízdních stanovišť v důsledku intenzivního lesního hospodaření. Zvyšující se tlak na odstraňování doupných stromů a starších porostů může do budoucna výrazně ohrozit přirozené prostředí, na kterém je tento druh existenčně závislý.
Sýkora parukářka se vyskytuje napříč evropským kontinentem, včetně většiny území České republiky. Její výskyt vázaný na jehličnaté a smíšené lesy, zejména s přítomností mrtvého dřeva a starých stromů, z ní činí cenný ukazatel zachovalosti lesa. „Jde o druh, který svou přítomností vypovídá o kvalitě prostředí. Tam, kde sýkora parukářka žije, najdeme často i celý komplex dalších specializovaných druhů,“ uvádí ornitologové.
Její schopnost dlabat si vlastní dutiny v trouchnivějícím dřevě patří mezi výjimečné vlastnosti mezi sýkorami. Přesto i ona potřebuje dostatek vhodného substrátu – starých stromů, pařezů a doupnatých kmenů. Moderní způsoby hospodaření v lesích, které upřednostňují ekonomicky výkonné, ale biologicky chudé monokultury, vedou ke ztrátě těchto přirozených hnízdišť.
Zajímavostí je, že sýkora parukářka je jediným evropským druhem sýkory s nápadnou chocholkou, která se vztyčuje podle nálady – může tak sloužit i k neverbálnímu dorozumívání mezi ptáky. Během podzimních a zimních měsíců se přidává ke smíšeným hejnům s dalšími druhy sýkor, brhlíky a šoupálky, čímž si zajišťuje vyšší šanci nalézt potravu i úspěšně se vyhýbat predátorům. Díky své přizpůsobivosti a chování je navíc vítaným oživením pro pozorovatele přírody v každé roční době.
Tento druh je v České republice chráněn zákonem. Odborné organizace proto apelují na vlastníky a správce lesů, aby ve svých hospodářských plánech zohledňovali i potřeby volně žijící fauny. Udržování starších porostů, ponechávání doupných a odumírajících stromů a instalace ptačích budek s menšími vletovými otvory jsou konkrétní kroky, jak sýkoře parukářce pomoci přežít i v hospodářsky využívané krajině.
Pro více informací o Jiřím Kozlovi a jeho fotografických projektech navštivte jeho facebookový profil:
Jak vidím svět – Jiří Kozel
