Dub U staré fabriky | foto: Martin Veselka
Bývalá zahrada staré fabriky je domovem pro pozoruhodné seskupení stromů, převážně dubů. Nejvyšší z nich, rozložitý dub letní (Quercus robur) sahal v době své největší slávy až do výšky 18 m (kmen aktuálně měří 371 cm, výška koruny byla 16 m) byl v roce 2010 zapsán mezi památné stromy. Jedná se o strom význačný svým vzrůstem, věkem, krajinotvornou, ekologickou a historickou hodnotou. Charakterem výskytu byl označen jako solitéra (vybraný největší jedinec ze skupiny stromů). Jeho věk je svědectvím historie tohoto místa. Dub je odhadem 200 let starý.
Dub U staré fabriky byl vyhlášen památným přesně dne 31. srpna 2010.
Bývalá fabrika se nachází nad vysokým severovýchodním břehem rybníka Koryto. Budova je postavena ve stylu empíru (takzvaný císařský sloh, vycházející z napoleonského období) a pochází z roku 1838. Lokalita, dříve známá jako Na Drahách byla známá také jako místo, kde se zpracovávala surovina třtinového cukru a později i řepy cukrovky.
Napoleon tento trend ovlivnil z Francie až k nám do Dobříše. Sice v roce 1806 ovládal téměř celou pevninskou Evropu, ale Británie byla na moři pro Napoleona neporazitelná. Aby Británii poškodil alespoň ekonomicky, vyhlásil celoevropský zákaz obchodu s Británií a jejími koloniemi. Nepodařilo se mu zlomit Brity vojensky a chtěl toho dosáhnout alespoň po ekonomické stránce. Přímým důkazem blokády byl nedostatek některých surovin na evropském trhu, především se jednalo o cukr.
Dub U staré fabriky | foto: Alena Harmanová
Pravděpodobně vůbec prvním provozem v Čechách, kde se důsledkem nové situace začalo s hledáním alternativy, byla právě budova staré fabriky v Dobříši. „K výrobě se užívalo mízy z javorových stromů, které byly k tomuto účelu nařezávány. V roce 1812 se na Dobříši vyrobilo 300 kg surového javorového cukru, 50 kg melasy a 10 kg rafinády. I v dalších letech se pokračovalo v drobné výrobě. Například v roce 1815 bylo v dobříšských lesích navrtáno na 751 stromů mléčného javoru a vyrobilo se tu 135 hl mízy, 32 kg cukru a 68 kg sirupu. Postup výroby byl však zdlouhavý a složitý. K získání cenného sladkého zboží musely být přidávány i další přísady (vápenná voda, hovězí krev či vaječné bílky). Po několika letech byla tato výroba zastavena, protože došlo ke zrušení kontinentální blokády a cenná surovina ze třtinového cukru začala být opět k mání.“ (Kadlec, Petr: Dobříš v proměnách).
Po ukončení napoleonských válek se obnovila výroba cukru z cukrové třtiny. Již brzy byla nahrazena levnější místní surovinou, cukrovou řepou. V českých zemích došlo ve 2. polovině 19. století k nebývalému rozvoji cukrovarnictví, který se stal vůbec nejrozvinutějším českým průmyslovým odvětvím. České cukrovarnictví se tehdy stalo fenoménem, který výrazně napomohl ekonomickému rozvoji země i nárůstu sebevědomí českého národa, protože zpracovával domácí surovinu a k tomu využíval domácí vynálezy, odborníky i kapitál. V Čechách se před 1. světovou válkou vyrábělo přes 90 % veškeré produkce cukru v celé habsburské monarchii.
Dub U staré fabriky | foto: Eliška Bradáčová
Vrátíme se zpět ke staré fabrice…
„Když v Dobříši – a nejen v Dobříši, šlo o změnu ekonomické legislativy v ČR v 90. letech – zanikla výroba cukru, budova byla proměněna na byty. Po roce 2000 jednalo město o proměně staré fabriky na kulturní centrum a domov pro válečné veterány. Nakonec však byla budova prodána soukromému investorovi. Dne 28. září 2008 došlo v podkrovní části již vyklizené budovy k požáru, který byl naštěstí místním požárním sborem rychle uhašen.“ (Kadlec, Petr: Dobříš v proměnách).
Dnes již rekonstruovaná budova – Rezidence v parku, je v ojedinělé lokalitě obklopené starým parkem nad rybníkem Koryto v Dobříši. Okolí domu nabízí klidné vycházky parkem nebo k rybníku. Centrum města je vzdálené necelý kilometr. Rezidence vznikla kompletní rekonstrukcí staré zámecké fabriky na cukrovou třtinu. Původní budova byla vystavěna rodinou Colloredo – Mannsfeld roku 1836. Místním obyvatelům je však stále známá jako „Stará fabrika“ a tak je pojmenován i hrdina tohoto dílu seriálu Památné stromy Dobříšska. Dub si v posledních letech také prošel změnami, přišel o část své koruny. Jeho aktuální výška je 8 m. Byl ošetřen prostřednictvím péče Odboru výstavby a životního prostředí Dobříš a může svou dlouhověkostí a typickou energií moudrých dubů působit na nás lidi v klidu dále.
Keltský stromový horoskop oslavuje zrozence ve znamení Osiky
Jednotlivé stromy horoskopu symbolizují podobně jako ve zvěrokruhu vlastnosti, které mají lidé narození v tomto období. Naprostá většina památných stromů Dobříšska jsou duby, jírovce, nebo lípy, a tak nás keltský stromoskop mj. upozorní na další druhy stromů, kterým věnovali pozornost i naši předci.
Lidé ve znamení Osiky
Osika je stromem lidí zrozených ve dnech: 11. – 20. prosince
Typické vlastnosti Osiky: těkavost, nespolečenskost, pevné zdraví
Lidé pod vládou Osiky mívají velmi pestrý život. Mívají totiž dobrodružnou povahu a k ní se často řadí různorodé schopnosti. Do všeho se dokážou vrhnout s velkým nadšením, jsou schopni se obětovat celí nějaké věci nebo i osobě. Vše, co činí, dělají naplno s ohromnou energií a elánem. Stejně jako osika se umí vyrovnat s tvrdými podmínkami a zazářit, ale hroutí se v okamžiku, kdy se v blízkosti nebo na stejném pracovišti objeví někdo stejně úspěšný nebo úspěšnější, někdo, kdo by je mohl ohrozit, popřípadě zastínit.
V případě potíží se lidé Osiky snadno vzdávají, nebo se naopak vzepnou a jejich reakce pak nejsou adekvátní. Své problémy většinou spíše podceňují, věří, že se vždycky nějak vyřeší třeba samy od sebe nebo s pomocí přátel. Pokud jsou úspěšní a necítí se ohroženi, mohou být vynikající společníci i pracovníci. Určitá těkavost a neschopnost soustředit se na jediný cíl bývá často brzdou jinak velmi rychlého rozvoje těchto lidí. Bývají vybaveni uměleckým citem a nadáním, ale obvykle jim chybí vytrvalost k tomu, aby se v uměleckém světě prosadili. Pokud však se u nich jen trochu prosadí cílevědomost, mají v životě vyhráno.
Mezi jejich časté záliby patří sportování, tanec a cestování. Možná i proto se těší poměrně dobrému zdraví. Pokud však lidé ve znamení Osiky onemocní, bývají náchylní k prudkým a vysokým horečkám.
Osika jako strom
Osika jako strom patří mezi rychle rostoucí osadnické dřeviny, které osidlují otevřené a nehostinné lokality. Nepřizpůsobuje se však dobře zastínění jinými stromy. Její dřevo není v dřevařském průmyslu oblíbené, je měkké a málo využívané, ale Keltové z něj vyráběli košíkářské výrobky. (Zdroj Shaman, tak trochu jinou cestou)
