Místostarosta Nového Knína Marek Zach | foto: Denisa Havlíčková
Marek Zach je ve vedení města Nový Knín relativně krátce, ale jeho působení rozhodně není nenápadné Je otevřený, razantní a říká věci bez příkras – ať už jde o vztahy s okolními obcemi, úřední systém, nebo svou vlastní pověst. V rozhovoru pro městský zpravodaj jsme se ho zeptali na motivaci ke vstupu do komunální politiky, zkušenosti z praxe i plány, které s městem má.
Pane místostarosto, proč jste se vlastně rozhodl kandidovat do vedení města?
Zásadním impulsem pro mě byl současný starosta Ing. Radek Hrubý – sečtělý a vzdělaný člověk s přirozeným a zdravým přístupem k věcem. Prostě jsme si sedli. A hlavně jsem viděl, jak neefektivní byla předchozí správa města. Město spalo, věci se neřídily systematicky a inovace chyběly. Nechci říct, že bychom měli všechno dělat jako ve velkých městech, ale změna byla potřeba.
Nový Knín je z podstaty titulu „královské město“, ale bude vždycky z podstaty svého rázu a velikosti také vesnicí s několika místními částmi. To určitě měnit nechceme.
Přešel jste ze soukromé sféry do veřejné. Jak velký rozdíl to pro vás byl?
V soukromém sektoru jsem se naučil nehledat výmluvy, ale řešení. A to jsem očekával i tady. Jenže ve státní správě je to často naopak – hledají se důvody, proč něco nejde. Když se zeptáte, jak by to šlo, vykolejíte je.
Narazil jsem i na předsudky, že jsem arogantní. Ale myslím, že je to spíš profesionální přístup – přistupuji ke všem stejně, bez ohledu na sympatie.
K pozici místostarosty přistupuji jako ke službě lidem. Mou povinností je v rámci možností a možností města pomoci. Je mi opravdu jedno, jestli za mnou přijde kamarád, příbuzný, známý nebo někdo, kdo mě nesnáší a „srší mu to z očí“. Pokud někdo přijde s žádostí o pomoc, když mohu pomoci, pomůžu, pokud ne, řeknu proč.
Změnila se podle vás pozice města ve vztahu k okolí s příchodem vašeho nového vedení?
Tak to určitě. Nový Knín byl dlouho tak trochu „dojnou krávou“ pro okolní obce – poskytoval školu, hasiče, lékařské služby a další… Ale příspěvky? Třeba od jedné obce jsme dostávali jen 10 tisíc ročně za výjezdovou jednotku hasičů, která nás stojí cca 1,5 milionu ročně. Když jsme chtěli spravedlivější podíl podle počtu obyvatel, smlouva rychle skončila.
My nechceme nikoho „stáhnout z kůže“, ale musíme si nastavit férová pravidla. Uvědomujeme si, že jsme spádovým městem pro okolní obce nejen ve vzdělávání, ale i v lékařských službách a dalších oblastech. Chceme být i nadále schopni pro občany nejen Nového Knína, ale i okolních obcí všechny tyto služby zajišťovat. Participace okolních obcí je však v tuto chvíli nutná, ale není daná zákonem – je to jen o domluvě. A já si myslím, že většina starostů okolních obcí si to dobře uvědomuje. Pokud by participace okolních obcí byla spravedlivěji nastavena, vybrané peníze by bylo možné vkládat zpět do obnovy města, ale takhle není kde brát. O budovy se musíme postarat, ale jsme v tom sami.
Co bylo pro vás po nástupu do funkce nejtěžší?
Zjistit, že vedení města bylo de facto v jedné hlavě. Žádné sdílení informací, kompetencí, žádná dokumentace, žádná zastupitelnost. Vše se tady dělalo v jednom člověku – starosta a neuvolněný místostarosta. Toť vše… Od začátku jsme nechápali, jak to mohli, v tak úzkém kolektivu zvládat. Dnes už to víme, nemohli.
Tradičně a prosperitně jsme město převzali s cca 25 miliony na bankovních účtech, ale oproti tomu i s cca 13 milionovým dluhem splatným v příštích deseti letech.
Mít tolik financí a neumořit dluh, neopravovat havarijní stavy nemovitostí – viz katastrofální stav bytových domů, kaple na Novoknínském hřbitově a sakrální stavby vůbec. Dále škola, školka, utržená komunikace v Kozohorské ulici (kde majitelé neměli přístup k nemovitostem, dva roky). Mít tolik financí a nepostavit toliko potřebný výtah u zdravotního střediska a takto bych mohl ve výčtu toho, co se mohlo udělat pokračovat ještě dál.
Mít tolik financí a nic neudělat je spíše k zamyšlení, proč tak nerozhodný někdo mohl být, když ke všemu tady seděl více než dvě desítky let a věděl o čem řízení obce je. Město nemá hospodařit se ziskem, město má veškeré finance, co nejlépe v daném období investovat a základem je správa města a jeho oprava.
Mnoho z vyjmenovaného jsme napravili v řádu měsíců po našem nástupu na radnici. Dnes jsme procesy rozložili. Vytvořili jsme a utvrdili pozici správce majetku, digitalizujeme revize, zavádíme nové systémy. Nesmí se stát, že revize zařízení nebo budov neproběhnou jen proto, že „momentálně nejsou peníze“. Správce majetku má povinnost tohle zajišťovat a dbát na to. Pokud by nebylo toto konáno, tak správce majetku má za povinnost toto oznámit všem úřadujícím zastupitelům, a ti, nechť vytvoří patřičný tlak na starostu a místostarostu, aby konali. Z revizí pak vycházejí opravy, které se tady často neřešily či se řešily pozdě nebo vůbec. Některé závady z revizí jsme teď napravovali po deseti letech.
Chceme, aby město fungovalo i při změně vedení. Ne, že když odejde jeden člověk, všechno spadne. Třeba jsme zavedli systém „Usnesení CZ“, který hlídá plnění všech usnesení. Teď máme přehled, co je rozpracované a co hotové.
Naší vizí je mít tady úředníky, kteří budou fungovat a budou znát podstatu věci, ať už ve vedení města bude sedět kdokoli. Pak by starosta mohl pracovat na poloviční úvazek a řešit jen politická rozhodnutí, jako třeba jestli postavíme sportovní areál nebo ne. Jinak by správa města měla být v rukou tajemníka, potažmo úředníků.
A co vám dalo nejvíc zabrat?
To, že nemůžete nikdy vypnout. Tady je potřeba fungovat pořád. Nejsem úředník, jsem politik a pouhé sezení v kanceláři na úřadě nikomu nic dobrého nepřinese. Administrativy je někdy tolik, že bych potřeboval den o pětadvaceti hodinách. Pak je tu mnoho politických, investičních, charitativních a dalších jednání, takže je skvělé, že je nás na to v radě města více a dokážeme si vzájemně pomoci.
Vy osobně máte na starosti správu majetku, opravy, investice, obnovy atd. Co všechno to obnáší?
Investice do oprav budov, místních komunikací, veřejné zakázky. I když řeším „technické“ věci, vždy je konzultuji se starostou. Město má fungovat jako jeden tým, ne jako dva solitéři.
Loni jste s veřejností diskutovali o možné revitalizaci náměstí. V jaké je to fázi?
Historicky vznikla řada skic, všechny ale počítaly s tím, že uprostřed zůstane autobusové nádraží. Já mám jinou vizi – náměstí má být pro lidi, ne pro autobusy. Zadali jsme architektům, kteří pracovali i na nové podobě historických center v Praze a jsou to opravdoví profíci ve svém oboru, aby připravili návrh. Výsledkem je propracovaná studie schválená památkáři. Projektová dokumentace by nás nyní stála zhruba 5–7 milionů, a ty teď potřebujeme jinde. Takže realizace zatím musí počkat. Snad příští rok by měl být vypsaný dotační titul pro revitalizaci přesně takových náměstí, jako je to naše v Novém Kníně. Tak uvidíme…
A co zvažovaný spolkový dům?
Měli jsme projekt, žádost o dotaci, všechno připravené. Šlo o 100 % podporu z dotačního titulu na kulturní centra. Jenže ten stát zrušil. Takže projekt za 45 milionů je momentálně u ledu. Snad se podobný program vypíše v budoucnu. Nechceme to vzdát, ale teď si to z vlastního rozpočtu dovolit nemůžeme. Místo, jako je spolkový dům slouží k setkávání generací a je nositelem pospolitosti a o to v každém městě jde.
Je dnes Nový Knín samostatné a soběstačné město nebo je závislé na těch větších?
Spíš je to o tom, že v Kníně nemáme dostatek něčeho vlastního. Zlato tady není a nemáme ani vodu. Už asi 12 let se mluví o vizi přivedení vodovodního přivaděče od Solenice u Příbrami. Za tu dobu, co jsme tady, se podařilo udělat projekt, jsou vyřešeny souhlasy vlastníků pozemků. Kvůli tomuto projektu vlastně bývalý starosta Jirka Krása založil svazek obcí Pokocábsko, aby se nejen sem voda přivedla. Dlouhé roky tohle spíš spalo a bylo to takové „balzamování Lenina“, ale teď se konečně „koplo do vrtule“, jak se říká. Dokumentace pro územní rozhodnutí leží na stole a řeší se další postup. Pokud všechno dobře půjde, bude se žádat o peníze, ale bez pomoci státu je to nemožné. Je to akce za obrovský obnos peněz a mnoho obcí, včetně Nového Knína, by to zatížilo na mnoho let. Jen pro Nový Knín by zajištění vodovodu na vlastní náklady znamenalo téměř 100 mil. dluh.
Nový Knín má ve svém majetku desítky městských bytů. Je jejich revitalizace cestou k získání potřebných financí?
Máme zhruba 36 bytů, které jsou ve špatném stavu – desítky let se do nich investovalo jen minimálně. Nájemné bylo výrazně nižší než běžné sociální nájemné, takže dnes už město nemá prostředky na jejich kompletní rekonstrukci. Oslovili jsme nájemce, aby popsali technický stav bytů, aby vůči nim byly srovnány znalecké posudky. Podle toho jsme stanovili ceny, za které bychom byty mohli nabídnout k odprodeji. Opravy by stály desítky milionů, což je pro město nereálné – navíc by bylo nutné obyvatele dočasně vystěhovat a výsledek by byl nejistý. Proto preferujeme prodej stávajícím nájemníkům, kteří si byty opraví podle svých možností a město se tak uvolní od dlouhodobé zátěže.
Je Nový Knín aktuálně zadlužené město?
To určitě ne. Máme zůstatky na účtech a nemáme žádný úvěr, kromě těch historických. Máme hasičskou stříkačku, na kterou platíme asi půl milionu ročně do roku 2032 a něco na kanalizaci, ale to letos končí.
Teď za sebou máte více než polovinu volebního období. Co se už podařilo a na co jste pyšný?
Povedlo se víc, než si možná uvědomujeme – dobré věci totiž rychle zapomínáme. Jsem hrdý třeba na opravu Kozohorské ulice (bývalá Betlémská) u Kavčáku, kde jsme díky složitým majetkoprávním jednáním se soukromou firmou nejasného původu a nejasných vlastníků vyřešili odkup několika pozemků ve velice krátké době, a za velikého přispění, podpory a pomoci od Řádu křižovníků s Červenou hvězdou, mohli postavit opěrnou zeď, opravit koryto a zpřístupnit domy v dané lokalitě. Oživili jsme i sedm let starý projekt výtahu u zdravotního střediska – dotace se na takové budovy nevztahují, tak jsme ho nakonec postavili z vlastních prostředků. Vyjednali jsme opravu, respektive výměnu havarijního stavu zábradlí na mostě v Paškově ulici, kde chodci byli nuceni vstupovat do vozovky, neboť chodník byl na jedné straně mostu uzavřený více než dva roky. A přitom stačilo, tak málo. Těch projektů je ale víc.
A co vás ještě čeká? Co byste chtěl dotáhnout do konce volebního období?
Zásadní je ochrana starého Knína před povodněmi. Chtěli jsme vybudovat kaskádové rybníčky a retenční nádrže, ale kvůli složitým povolovacím procesům a nezájmu státu se projekt zatím neposunul. Určitě ale chceme dokončit rekonstrukci ulic Žižkova a Havlíčkova – infrastruktura tam dosluhuje a oprava už nemůže čekat.
Dalším klíčovým projektem je nový vodojem. Ten starý vydrží nanejvýš tři roky. Nový bude větší, s úpravnou vody a díky dotaci z velké části financovaný. Projekt máme připravený, čekáme jen na vyřešení dědického řízení jednoho pozemku.
Hotová je i silniční propojka ulice Na Kamínkách – drobnost, ale důležitá pro každodenní život.
A to asi nejzásadnější je, že se konečně započala výstavba chodníku na Sudovické ulici. Projektová dokumentace na tento počin nám přistála na stole v dubnu roku 2023. Po konzultaci s odborníky na dopravu, nadřazenými orgány a orgánem poskytující dotační titul, jsme museli nechat projekt přepracovat a výsledkem byl schválený přepracovaný projekt, včetně stavebního povolení ke konci roku 2024.
Další potěšující zprávou je, že máme i projekt, včetně stavebního povolení na chodník a komunikaci v ulici Kozohorská – od komunikace Na Vyšehradě do Jalovčin.
Nový Knín je známý jako královské město s bohatou historií. Máte nějakou vizi do budoucna, která s tím souvisí?
Chceme, aby Nový Knín nebyl jen spádovým centrem, ale taky sebevědomým a respektovaným partnerem. A taky aby byl živým městem – kulturním, vzdělaným, otevřeným. Nejen městem s minulostí, ale i městem s budoucností.
Co bych si opravdu přál je multifunkční veřejné sportoviště. V létě by se tam dalo hrát cokoliv – fotbal, hokejbal, basketbal, vybíjená, tenis… v zimě by se to dalo zaledovat.
Určitě by bylo skvělé, kdyby jednou došlo k revitalizaci náměstí do původního historického rázu – tím neříkám blátivé cesty, ale aby zmizela ta terasovitost, aby to byla jednolitá svažitá plocha, kde můžete bez bariér projít z jakéhokoliv koutu do druhého, s důrazem na bezpečnost občanů a dětí ze základní školy na náměstí. Pak samozřejmě nový vodojem, to je priorita.
Když se podíváte zpětně – nelitujete svého rozhodnutí vstoupit do komunální politiky?
Jsou chvíle, kdy je to opravdu těžké. Nejde to vypnout. Nemůžete být jen „pán na úřadě“. Jste k dispozici pořád – i večer, o víkendu, na ulici. A to má dopad na rodinu, na volný čas, na energii. Ale na druhou stranu – když vidím, že se věci hýbou, že lidé oceňují změnu, že dáváme městu nový směr, tak to stojí za to. Jen je důležité si hlídat, abyste se v tom neztratili a nezapomněli, proč jste do toho šli.
S vaším vedením přišlo do města i víc kulturního života. Chodíte na tyto akce rád? Jste společenský typ, nebo spíš introvert?
Mám rád svůj klid, ale jsem spíše extrovert. Kulturní akce, které si zaslouží chválu, organizuje kulturní komise a a členové této komise zaslouží veliký obdiv a mají mou úctu. Myslím, že poslední akce se tu konala někdy v letech 2008-2010, byly tu nějaké trhy a taneční ples byl v roce 2015-2016, který ale nebyl pořádaný městem. Pak to všechno zemřelo a v Kníně se toho moc nedělo.
Musím říct, že je to jen pozitivní. Kulturní komise organizuje jarní jarmark, letní slavnosti, plesy, vánoční jarmark. Přidaly se i neziskové organizace, které začaly dělat osvětu, plesy a další akce. To je jen dobře, čím víc akcí, tím lépe, konkurence zvyšuje kvalitu.
To, že je to teď rozdělené – oni dělají tohle, my děláme tamto – je druhotné. Naše děti to řešit nebudou. Já jsem to vždycky řešil z technické stránky. Když byly jarmarky, řešili jsme, kde vzít elektřinu, tak jsme zařídili dvě rozvodné skříně na náměstí a dnes se tam může každý stánkař připojit.
Jste bezesporu pragmatický, velmi praktický místostarosta, kterého jen tak něco nedojme. Ale je vidět, že Nový Knín máte opravdu rád a na lidech Vám záleží. V této funkci se ale nikdy nemůžete zavděčit všem. Jaké to tedy pro Vás je být pak na některé akci přímo mezi nimi…
Já si opravdu rád s lidmi z Knína popovídám. Jsou lidé, kteří přijdou a vidíte na nich srdečnost, říkají: „Jen tak dál, jen tak dál.“ Pak jsou lidé, kteří by si na vás, jak se říká, nejraději svlažili žáhu. A jsou lidé, kteří vás budou otravovat, ať jste na úřadě nebo v hospodě, pořád chtějí něco řešit. A to platí pro přátele i řekněme „nepřátele“.
Ale o tom ta politická funkce je. Je to služba lidu a místo si nevybíráte.
Chodím na obědy do místních pohostinských zařízení a někdy se mě už i hospodský zastává: „Nechte ho aspoň najíst!“ Je jasné, že každý řešíme své problémy – ať už malé, nebo velké. Já se snažím ke každému přistupovat stejně, chovat se jako řádný hospodář, vytvářet hodnoty s tím, abych po sobě jednou mohl zanechat čistý stůl.
Jsem ten, co brání hrdost našeho královského zlatohorního města, neboť vše, co do města přijde ze stran různých institucí, úřadů nebo soukromých subjektů, čtu, reviduji a připomínkuji. Vytvářím vřelý, ale rázný opozit pro každého, kdo s městem jedná. Nejsem ten, co vše schválí, protože je to bezpracné, rychlé a nezatěžující. Dal jsem se na službu a tu službu se snažím konat, jak nejlépe dovedu.
Vím, že u spousty lidí nejsem oblíbený a je to možná dáno tím, že dovedu říkat lidem pravdu do očí, ale jsem patriot, který v prvé řadě hájí zájmy našeho města!
