Radek Mach pracuje v dobříšském Bobcatu už 21 let. Začínal u svářečů, dnes jako mechanik a juniorní demonstrátor vyráží se stroji Bobcat na školení a roadshow po celé Evropě | foto: Denisa Havlíčková
Radek Mach nastoupil do dobříšského Bobcatu v roce 2005 spíš ze zvědavosti. Tehdy tu stála původní výrobní hala, všude visely svářecí závěsy a nad areálem vlály americké vlajky. O dva roky později už seděl poprvé v letadle a mířil do Spojených států, aby pomohl s přesunem výroby nové modelové řady do Dobříše. Dnes, po 21 letech ve firmě, pracuje ve školícím centru Bobcat Institute, stará se o flotilu strojů a vyráží s nimi na školení a roadshow po Evropě.
V rozhovoru jsme s Radkem doslova nahlédli pod pokličku firmy, kterou zná zvenku každý Dobříšák, ale zevnitř jen málokdo…
Ze svářečské haly až do Ameriky
Radku, v Bobcatu jste od roku 2005. Pamatujete si ještě svůj první den?
Byly to takové smíšené pocity. Nová hala ještě nestála, byla tu jen původní výroba. Všude visely závěsy, svařovalo se, všude dým. Firmu tehdy ještě vlastnil Ingersoll Rand, takže nad halou vlály americké vlajky. Byli jsme jediná firma ve městě, která měla vyvěšenou americkou vlajku.
Jak jste se sem vlastně dostal?
Úplně náhodou. Po vojně jsem zkoušel různé profese a sem jsem přišel spíš ze zvědavosti. Tehdy se ještě dělaly smlouvy na dobu určitou, tak jsem si řekl, že to zkusím. A zůstal jsem dodnes.
Na jakou pozici jste nastupoval?
Do výroby, ke svářečům. Sám jsem nesvařoval, pomáhal jsem jim. Postupně jsem přešel na montáž a tam si mě vytipoval mistr. Doporučil mě do inovačního centra, a tam jsem se naučil stroj do hloubky. Elektriku, hydrauliku, všechno.
A pak přišla Amerika…
Na Dobříš se tehdy přesouvala výroba nové modelové řady z Ameriky. Byl jsem ve firmě asi dva roky a poslali mě do městečka Gwinner, abychom tam okoukli výrobu a zavedli ji tady v nové hale. Byla to moje první cesta letadlem a hned za oceán, dvanáct hodin letu.
Když se nová řada zaváděla, stavělo se na zkoušku asi pět prvních kusů. Jeden takový stroj jsem složil celý sám, od začátku až do chvíle, kdy jsem ho nastartoval.
Co vám ta léta ve výrobě dala do dnešní práce?
Hlavně respekt k lidem, kteří tam pracují. Vím, kolik úsilí to stojí, vážím si jejich práce.
Co se za ta léta v Bobcatu změnilo nejvíc?
Výroba se hodně zmodernizovala. Přibyla spousta svařovacích robotů, nová lakovna. A změnilo se i vedení, přibylo zahraničního managementu.
Kdo prošel továrnou, ví, že funguje jako hodinky. Když se tu vyrábí tolik strojů, musí být všechno domyšlené do posledního detailu. Takové organizované mraveniště.
Stroje musí jezdit, a hlavně bezpečně
Dnes už ale nejste ve výrobě. Kde vás najdeme?
V Bobcat Institute, což je školicí centrum hned vedle továrny. Jsem mechanik a juniorní demonstrátor. Mám na starosti celou flotilu strojů, které tu máme. Odpovídám za to, aby byly funkční a bezpečné.
K čemu ty stroje slouží?
Školíme na nich naše dealery a servisní techniky, občas si je přijedou vyzkoušet i zákazníci. A vozíme je na dynamické ukázky a na roadshow. Stroje naložíme do kamionu a objíždíme prodejce po Evropě. Teď jsme se akorát vrátili z Francie.
Pro představu: stroj se nejdřív vyvine v inovačním centru, pak se vyrábí v továrně a odtud jde k zákazníkům, nebo k nám do Institutu. Tady máme úplně všechny stroje, které Bobcat vyrábí po světě, i ty, které se v Dobříši nedělají.
Jak vypadá váš běžný den?
Pracuju od pondělí do pátku. Ráno se sejdeme s naším manažerem Nicolasem, řekneme si, co je potřeba udělat, a rozdělíme si úkoly. V týmu jsme čtyři, jeden kolega je Holanďan. Nedávno jsem si udělal řidičák na kamion, takže se teď při cestách můžeme u volantu střídat.
Na cestách se asi neobejdete bez angličtiny.
Začal jsem se ji učit z vlastní iniciativy jako úplný začátečník. Teď mám dvakrát týdně lekce přímo ve firmě. Bez toho to nejde, na školení k nám jezdí Němci, Angličané, Francouzi. Firemním jazykem je tu angličtina, i náš šéf i šéf celého Institutu jsou Belgičané a v celém Bobcatu pracují lidé z více něž 40 zemí.
Co vás na práci baví nejvíc?
Že je rozmanitá. Údržba strojů, příprava roadshow a demo dnů, školení, výstavy. Dnes jsme třeba měli školení pro nově příchozí kolegy z kanceláří a zásobování. Přišli si stroje osahat a vyzkoušet, aby věděli, v jaké firmě pracují a co tady vzniká. Část práce se udělá v kanceláři, část venku. Stereotyp to rozhodně není.
A když se něco pokazí?
To se občas stane, jsou to stroje. Když je před akcí potřeba něco rychle opravit, občas je to stres. Snažíme se tomu ale předcházet. A náš šéf nám říká, že když nás něco tlačí, máme zvolnit. Zbytečně tlačit nechce.
Největší pískoviště v okolí
Venku máte polygon plný strojů. Máte mezi nimi favorita?
Jeden vybrat nejde. Mám rád nakladač, teleskopy, ale ze všeho nejvíc asi bagr. U bagru má člověk pocit, že fakt něco dělá, je víc vidět výsledek. Kdo sem přijede poprvé, často řekne, že je to takové dětské hřiště pro dospělé. A je to tak.
Co by běžného člověka na Bobcatu nejvíc překvapilo?
Kolik úsilí a trpělivosti za každým strojem stojí, a kolik lidí na něm pracuje, než vyjede z linky. A třeba i to, že tady v Dobříši sedí inženýři a stroje se tu opravdu vyvíjejí a testují. Hodně lidí si myslí, že je to jen montovna. Na všechno, co se ve vývoji chystá, přitom platí přísné informační embargo. Nesmí se o tom mluvit.
Kariéra se tu udělat dá
Jste tu přes dvacet let. Dokázal jste si to při nástupu vůbec představit?
Ne. Dvacet let je velký kus života. Z práce se postupně stal i koníček. Když člověk dělá se stroji, musí k nim mít vztah. Když ho to nebaví, dlouho nevydrží.
Co vás tu drží?
Kombinace všeho. Baví mě to, je to kousek od domova a teď jsem se i posunul na novou pozici. Každý rok si navíc děláme povinný plán rozvoje, development plan. Nastavím si cíle, kam se chci posunout a v čem se zlepšit, a během roku na nich pracuju.
Co byste poradil někomu, kdo by chtěl v Bobcatu udělat kariéru?
Být trpělivý a jít si za cílem. A vědět, co chce dělat a kam se chce dostat. Firma nás jako zaměstnance motivuje a podporuje. Nejen já jsem důkazem, že člověk nemusí v Bobcatu u výrobního pásu začínat a u něj také skončit.
Kdybyste mohl promluvit k sobě z roku 2005, co byste si řekl?
Asi: „Dobrý, pokračuj.“ Před vojnou jsem byl divoký, po vojně už jsem byl zodpovědný. A byla tu vždycky dobrá parta lidí. Když se dobře pracuje, ani nevidíte, jak ten čas letí.
Šel byste do Bobcatu znovu?
Asi ano. Z mého pohledu to rozhodně nudná práce není. Pořád mě to baví, je to různorodé, máme tu fajn tým, dobré zázemí, férové pracovní podmínky a stále nás motivují k osobnímu i profesnímu růstu.
Chcete se o Bobcatu dozvědět víc?
Pokud vás po přečtení rozhovoru s Radkem zajímá, co všechno se v dobříšském Bobcatu děje, můžete se podívat také na jeho online kanály. Na YouTube najdete videa ze světa Bobcatu, ukázky strojů i další zajímavosti. Stavební stroje Bobcat si zahrají také ve druhé řadě seriálu Farma Vojty Kotka, kterou bude vysílat TV Prima od 16. října.
YouTube: Bobcat EMEA na YouTube
Jedno z videí si můžete pustit také přímo zde:
A pokud vás zajímají především informace o dobříšském závodě, základní informace najdete na webových stránkách firmy:
