HOSTOMICE: Město pod hřebeny Brd, spjaté s lahodným pivem, řemesly a legendami

21. 5. 2024 | Krásy obcí Dobříšska

Pohled na Hostomice s dominující kostelní věží | foto: Jiří Kozel

 

Hostomice, malebné, malé podbrdské městečko, zapsané z roku 1343, je vrchovatě plné starých i nových příběhů. Příběhů známých osobností, ovlivněné historií místních řemesel, jako jsou cvočkaři, hrnčíři, oborem pivovarnictví nebo na Dobříšsku a okolí rozšířeného řemesla rukavičkářského.

Město s téměř půlkilometrovým náměstím, které původně využívali hrnčíři pro výrobu, je usazené v široké kotlině hřebenů Brd jako blyštivý kamínek do lůžka pouťového prstýnku. Vydejme se na pouť severozápadně od Dobříše po krásách minulých i dnešních, městem nazývaným podle místní pošty – Hostomice pod Brdy, kde žije i s přidruženými osadami Radouš, Bezdědice a Lštěň celkem 1900 obyvatel v cirka 760 domech, města rozkládajícího se na rozloze necelých 30 km2.

 

Hostomický pivovar ctí vládce Brd, ženy a slavného sládka

Na území Hostomic (původně Gostomice), na lesnatém vršku Velká Baba (640 m n. m.), měl dle legendy kdysi hrad oblíbený a legendami opředený vládce Brd – duch Fabián. Hrad prý nechala zmizet jeho ukřivděná milenka i s hradními obyvateli. Fabiánovi a nám tak na turistické trase zůstalo alespoň Fabiánovo lože. Svačinku z vlastních zásob u skalního útvaru s úzkým průchodem nesnězte celou, ještě nás čeká totiž další cesta po historii a okolí Hostomic…

Fabiánovo lože | zdroj foto: turistické mapy

 

Fabián jistě dohlédne, aby v okolí jeho lože byl dostatek svěžího lesního vánku, který nás na naší cestě osvěží. Osvěžení vánkem je jedna možnost, ale není jedinou variantou…

Podle oblíbeného brdského ducha Fabiána se v Hostomicích jmenuje například výborné i čtyřsladové pivo Fabián. Pivo se vaří v místním, historicky významném a osudem zkoušeném Pivovaru Hostomice. V nabídce pivovaru najdete světlé výčepní pivo 10 %, světlý ležák 12 % a tmavý speciál 14 % pivo bavorského typu. Pivovar vařil pivo už před nájezdem Švédů na Hostomice, před rokem 1639. Kvalitě hektolitrů zlatého moku nezdolně šéfovalo několik sládků a navzdory věkům, kdy převládal mužský element nad ženskou rovnoprávností (1907), v pivovaru vládla i energická a úspěšná padesátnice paní Jandová, která se později strategicky provdala za sládka Antonína Krubnera.

Cesta k pivovaru v Hostomicích dříve a dnes | foto: zdroj foto archiv města a Jiří Kozel

 

Jak jsme zjistili, Hostomice jsou bydlištěm a rodištěm řady významných osobností. I v hostomickém pivovaru se objevila výrazná postava našeho pivovarnictví. Jedním z mistrů kvality piva byl zdejší rodák František Hejtmánek, který se stal později správcem smíchovského pivovaru, dnešního pivovaru Staropramen. Tak „Na zdraví!“, Hostomičtí, a my se jdeme podívat na další zajímavosti Hostomic a jejich okolí i na to, kdo z místních se také výrazně zapsal do historie tohoto městečka.

 

Společenstvo prstenů – místo sousedského čtyřmezí Hostomice, Dobříš, Rosovice, Buková

Pokud se vydáme od hostomického nádraží a půjdeme přes město, chytíme se žluté turistické trasy, po které dojdeme na lesní cestu, která nás povede Brdskou vrchovinou. Pak popojdeme kousek po vrstevnici až k vrchu Kuchyňka. Přírodní rezervace Kuchyňka se rozkládá na jižním suťovém svahu a slouží především k ochraně přirozeného lesního ekosystému, zejména prastarých dubů, buků, javorů a lip. Severně od vrcholu Kuchyňky, v sedle se Studeným vrchem, se nachází Čtyřmezí. Místo, kde se do jednoho bodu sbíhají hranice čtyř katastrálních území obcí ležících po obou stranách hřebenů – Hostomic, Dobříše Rosovic a Bukové. A právě sem se již více než deset let vydávají vždy 28. října průvody občanů těchto obcí, aby zde jejich zástupci slavnostně vztyčili prapory, společně zazpívali českou hymnu a v přátelském duchu se pobavili.

Starosta města Hostomice Ing. Jan Bomba, Ph.D., s rodinou, kamarády, přáteli a občany na cestě setkání zástupců sousedských obcí k hostomickému čtyřmezí

„Chtěli jsme vytvořit něco, čeho si člověk všimne hned, ale co neporuší poetiku místa. A vytvořili jsme tím tak trochu hru s lidskou zvědavostí. Bílo-červené pruhy namalované na stromech v širokém okolí upoutají naši pozornost hned. Z cesty však jejich rozmístění a zdánlivě nahodilá barevnost nedávají smysl. Na místě setkání katastrů jsme symbolicky umístili prstenec, který svazuje čtyři rohy území obcí v sousedském svazku. Každá obec přispívá svou výsečí kruhu, přesně tak velkou, jakou jí přisuzují hranice mezi katastry. Naše cesta se blíží k cíli a s ním k rozluštění hádanky pomalovaných stromů. Chvíli spočineme na hraně prstence a prohlížíme si nápisy uvnitř – Hostomice | Dobříš _ Dobříš | Buková _ Buková | Rosovice _ Rosovice | Hostomice,“ popisují svůj tvůrčí zážitek autorský tým symbolu, prstence Čtyřmezí, architekti P. Hlaváček, E. Kochová, H. Hermanek.

 

Z hřebene Kuchyňky je možnost dálkového rozhledu, a to jak k jižním pohraničním horám (Šumava, Novohradské hory), tak i k horám severním (zejména pásmo Krušných a Lužických hor). Za vhodného počasí odtud máte možnost přehlédnout českou kotlinu od severu k jihu a naopak.

 

Znak Hostomicím přidělil císař Karel VI.

Do historie Hostomic se zapsalo také privilegium císaře Karla VI., který na žádost obce (z května 1732) povýšil dosavadní městečko na město a udělil mu znak korunovaného českého lva v červeném poli, a to přesněji 29. listopadu 1738.

Významnou událostí pro rozvoj města a obchodu bylo také zahájení provozu železnice na trati Zadní Třebaň-Lochovice roku 1901.

 

 

Vzpoura cvočkařů v Hostomicích

Dříve se obyvatelé Hostomic živili většinou cvočkařstvím. První zmínky o tomto řemesle pocházejí z roku 1421. Město je také známé díky takzvaným cvočkařským bouřím v 19. století, jež byly později velmi často interpretovány jako předzvěst bojů dělnické třídy proti majitelům dílen. Cvočkaři za svou práci sotva obhájili náklady na živobytí, a tak to mezi udřenými dělníky vřelo. Po Čechách se tehdy dokonce zpívala píseň: „Vzbouřili se cvočkaři proti pánům v boj, hlad jim vehnal do tváří zoufalostí zdroj.“ Další protest cvočkařů byl za 1. světové války a potom to byl 14. červen 1917, kdy se na hostomickém náměstí shromáždili všichni cvočkaři a vyhlásili hladovou stávku. Trvala tři dny, kdy jim okresní hejtmanství zajistilo trochu potravin.

 

Cvočkařství, cvokařství, cvočkařina

…alias výroba hřebíků. Říká se, že toto řemeslo bylo jedno z nejtvrdších v 17. – 20. století. Řemeslo a jeho konjunktura zanikly po 2. světové válce, kdy převzaly celou výrobu továrny. Cvokařské řemeslo obnášelo denně až 40 000 úderů kladivem na jednoho cvokaře, což za týden znamenalo v důsledku asi 10 000 hřebíků. Hřebíky se lišily nejen svou velikostí, ale i kováním své hlavy podle toho, k jakým účelům měly sloužit. Podle své funkce byly nazývány podlažníky, laťové, prkeňáky, podkováky, zatloukací, vratové, šindeláky, pantováky, rámové, rákosníky, zámkové a kolejnicové. Ve starých cenících se vyskytují ještě hřebíky anglické, ruské, francouzské, německé a saské. Rozdíl mezi nimi spočíval obvykle ve zpracování hlavy. Některé hřebíky sloužily také k podkování koní.

Cvokaři vyráběli též drobné hřebíky pro potřeby obuvníků – zvané štemlované či pifle – které se zatloukaly do podešví bot. Cvočky, jimž se říkalo slováčkové, se přitloukaly do podkovek mužských a chlapeckých bot. Pro cukrovary vyráběli cvokaři pocínované cvočky, které sloužily ke spájení homolových forem. Podle druhu hřebíků byl zpočátku jmenován i jejich výrobce. Kdo vyráběl malé hřebíky, slul původně cvočkař, výrobce středních hřebíků cvokař a kovář velkých hřebů nazýval se hřebíkář. Alternativní názvy pro osobu provozující tuto živnost: cvokař, cvočkař, hřebíkář, občas byli zmiňováni i jako kováři. Historie cvočkařů je pro Hostomice spjata s tradicí výroby, řemeslo mělo v minulosti v Hostomicích velký význam.

Ilustrace: Cvokařská dílna na kresbě z roku 1529 (Kniha řemesel, autor volný) Cvokařská dílna byla zpravidla čtvercová místnost, v jejímž středu stál komín s výhní a měchem. Ve výhni se topilo dřevěným uhlím, později koksem. Do ohniště vedly čtyři otvory ze všech stran a pod každým stál cvokařský špalek (dříve dřevěný, později kamenný), do nějž byla zapuštěna kovadlina – kovadlo (v severní části Brd jí říkali babka)

 

Zajímavost na cestách Hostomicemi

Nedokončená přehrada. Kamenný přepad a vykácený les připomíná záměr z počátku devadesátých let 20. století, kdy se zde začala budovat nádrž, která by zadržovala vodu pro Hostomice. K dokončení nádrže nedošlo, místo toho je voda do Hostomic sváděna potrubím z vrtů v okolí

 

Historické fotografie ze života Hostomických

 

Půlkilometrové náměstí od východu na západ bývalo hrnčířskou dílnou pod širým nebem

 

Zajímavostí z historie hostomického náměstí je fakt, že jej ke svému řemeslu v 18. století používali hrnčíři. Na náměstí totiž bývalo několik rybníčků, lépe řečeno louží, které měli hrnčíři na rynku (tak se dříve říkávalo náměstí) i pojmenované v tomto pořadí: Louže Hiedlbergova (před poštou), Louže Lebedova, Louže Obrazova, Rybníček JORDÁNEK, Louže Budilova, Rybníček u kostela, Louže Staňkova, Louže naproti Pinkartovic (později Vitáčkovic). V časech největšího hrnčířského rozmachu bylo v Hostomicích 14 dílen a řemeslo prosperovalo až do 19. století. V národopisné sbírce Národního muzea v Praze je i exponát týkající se hrnčířství v Hostomicích. Je to džbán se zelenou glazurou a dvěma vyrytými nápisy, který zhotovil Matouš Kratochvíl. Na hrdlu džbánu stojí: „Tento zbanek delaneg v městys Hostomycych u Matousse Kratochwyle wegde se donho 70 zeglyků.“

V dolní části náměstí se nachází kostel Nastolení sv. Petra v Antiochii, který byl vystaven na místě, kde stála původní stavba již za časů Karla IV., vedl se pod jménem: „Kaple hostomická“. Tato kaple byla počátečně malé stavení a o mnoho kratší než nynější kostel, byl původně bez věže. Roku 1762 za faráře Uhlíře obec přistoupila konečně k opravě kostela a prodloužila jej značně a nechala přistavět věž s hodinami. Dne 9. června 1779 při velkém požáru ve městě shořela kaple i s věží. Kaple ležela v sutinách dva roky a v roce 1781 se přistoupilo znovu ke stavbě i s věží a hodinami. Při požáru roku 1836 shořela kostelní věž a zvony se rozlily. Kostel samotný byl obětavostí bezdětného tesaře Marka uchráněn, za což mu bylo uděleno čestné měšťanství.

 

Na náměstí se ještě nachází barokní morový sloup z roku 1714, památník padlým v 1. světové válce z roku 1923 s nápisem „Našim padlým“ a uvedena jména 38 mužů a socha sv. Jana Nepomuckého od B. Schejbala z roku 1871 (fotografie najdete ve velkém fotoreportu od Jiřího Kozla).

Obrázek mapa: Louže z náměstí, zdroj staré mapy, filtr císařský otisk: https://hostomice.gepro.cz/#/

 

Pavel Lisý, ikonická osobnost Hostomic

Obrázek města Hostomice z knihy Znaky a pečetě středočeských měst | autor kresby: Pavel Lisý

 

Pokud se občanů Hostomic zeptáte, co je podle nich hlavním symbolem Hostomic, odpoví vám, že Pavel Lisý. Alespoň tak to vyznělo z ankety, kterou uveřejnilo vedení města na webu Hostomic.

František Nepil o Pavlovi Lisém napsal: „Kreslí stromy tak, jak je vidím svýma očima, kreslí květiny tak, že i z papíru voní a zachvívají se ve vánku, kreslí čmeláky s tak huňatým kožíškem, jak to zná každý, kdo držel jako kluk takového čmeláka v dlaních.“ Toto dokázal akademický malíř a ilustrátor Pavel Lisý. Od jeho narození uplynulo letos v dubnu 112 let.

Narodil se 7. dubna 1912 v Zahradní ulici čp. 11 v Hostomicích jako dvanácté dítě zahradníka, a přestože se u něj už v mládí projevovalo výtvarné nadání, vyučil se holičem. Až po odchodu do Prahy začal při zaměstnání studovat.

Ilustroval přes 80 knih, z toho deset dílů dvanáctisvazkového Naučného slovníku zemědělského se 175 barevnými tabulemi a 2 500 akvarelovými ilustracemi. Na slovníku pracoval celých 20 let, kdy poctivě studoval všechny rostliny a živočichy a spolupracoval s řadou odborníků. Kromě toho také dodával pražské motivy k vydávání barevných pohlednic pro nakladatelství Panorama a navrhoval květinový dekor pro český porcelán.

Pavel Lisý spolupracoval také s redakcí deníku Večerní Praha, ve kterém publikoval kromě portrétů různých osobností cyklus 180 kreseb pražských domovních znamení. Za tuto práci byla akademickému malíři Pavlu Lisému udělena medaile „Za zásluhy o hlavní město Prahu“.

Pavel Lisý samostatně vystavoval od roku 1959 nejen u nás, ale i v zahraničí. Roku 1987 získal čestné občanství Hostomic a v roce 1992 byla jeho jménem pojmenována hostomická základní škola. Zemřel 11. dubna 1990 v Praze.

Obrázky z výstavy v Botanické zahradě, zdroj: https://temata.rozhlas.cz/botanicke-ilustrace-pavla-liseho-v-troji-7862382

 

Co vypráví o Pavlu Lisém jeho rodina?

„O mém prastrýci více může říci například můj otec Jan, ale je potěšující, že se na našeho předka stále dobře vzpomíná. Chodil jsem na základní školu v Hostomicích, která byla podle našeho předka pojmenována, bydleli jsme přímo proti škole. A jestli jsem zdědil nějaký výtvarný talent, tak mohu říci, že ne. Z výtvarné výchovy jsem dostával obvykle na škole mého jmenovce dobré známky více z ohleduplnosti vyučujících,“ směje se Honza Lisý a předává slovo svému otci, Janu Lisému.

„Jsem hostomický rodák, mám to tady velmi rád a pamatuji i na jeden z posledních rodů cvočkařů v Hostomicích, byl to rod Penců. Můj strýc Pavel Lisý byl velmi energický, aktivní, pracovitý člověk. Dokonce jsem u něj nějaký čas bydlel v Praze. Setkával se s řadou zajímavých osobností, maloval jejich portréty pro časopis Rozhlas, neustále něco studoval, stále kreslil i pro knižní publikace, a dokonce se naučil jen tak, ze svého zájmu čínsky. Byl dlouholetým spolupracovníkem Týdeníku Rozhlas a Večerní Prahy. Často a s nadšením spolupracoval s Františkem Nepilem. Měl jsem ho rád a pamatuji si, jak si s Františkem Nepilem dlouze a zaujatě povídali, kolikrát jsme šli spát až k ránu. Měl také skvělou kondičku, jednou jsme spolu například šli odnést dopis přes půl Prahy na poštu, vrátil jsem se celý schvácený, ale strejda byl stále plný elánu a dal se do další práce,“ vypráví Jan Lisý, synovec Pavla Lisého a hostomický rodák.

Oba Janové se však shodli, že talent po strýci zdědil zřejmě Roman Lisý a rodina naší redakci poskytla portréty, které kreslil Pavel Lisý a Roman Lisý, bratranec a synovec Janů. Inu, jak se říká, krev není voda a vy můžete sami posoudit, zda rukopis Pavla Lisého proudí další generací.

Obrázky portrétů od Pavla Lisého a Romana Lisého

 

A jaké jsou Hostomice dnes?

V posledních letech se do města Hostomice, tak jako do řady dalších měst a obcí ve Středočeském kraji, stěhuje mnoho nových obyvatel. Nové rodinné domy se staví především za hřbitovem směrem k obci Bezdědice. V obci funguje také mateřská i základní škola, knihovna a hasičský sbor. Ve městě působí i několik místních celostátních spolků, například Český zahrádkářský svaz a Svaz tělesně postižených. Jedním z nejstarších spolků ve městě je Základní organizace Českého svazu včelařů, která byla založena již roku 1898. V obci působí římskokatolická, husitská i evangelická církev. Město vydává zpravodaj Hostomické listy.

A jak vidí přítomnost, minulost i budoucnost současný starosta města Jan Bomba?

„Jsem hostomický rodák a mám tu pochovány všechny své předky. K městu Hostomice přistupuji jako ke svému domovu, a tak se i snažím o něho pečovat. Mým cílem je, aby se z Hostomic stalo hezké a upravené město s fungujícími službami a kulturním životem.“

Máte doma, nebo v kanceláři, nějaké dílko od známého rodáka Pavla Lisého?

„Aktuálně řešíme obrazovou výzdobu obřadní síně, kde bychom chtěli mít obrazy tohoto autora. Úřad vlastní pouze jeden, a tak jednáme s rodinou o možnosti získání dalších.“

A co momentálně dělá starosti starostovi Hostomic?

„Těch věcí je spousta, ale to k této funkci přirozeně patří. Aktuálně jsou to dlouhé čekací lhůty na „cokoliv“. Projekční práce, územní souhlasy a stavební povolení, pozemkové záležitosti, stále vše ale řešíme a posouváme, jak to jen okolnosti dovolují.“

 

Další významné osobnosti Hostomic

 

Jiří Kahoun

Jiří Kahoun, spisovatel a autor mnoha dětských knih, se narodil v Praze 12. března 1942. Vystudoval Střední průmyslovou školu pro umělecké zpracování kovů a kamenů. Prošel řadou zaměstnání. Pracoval jako kameník, aranžér, výtvarník a technický redaktor. Žil v Berouně a v roce 2016 se přestěhoval do Hostomic.

Napsal více než 40 krásných a veselých knih pro děti. Nejznámější jsou jeho Příběhy včelích medvídků, které byly zpracovány i jako Večerníček, stejně jako kniha Toronto Tom, kocour z Ameriky. Většinu titulů spisovatele Jiřího Kahouna nabízí Městská knihovna Hostomice k vypůjčení. Mezi nejoblíbenější patří kromě Včelích medvídků pohádky O autech, U všech čertů a Ustrašená strašidla. Jiří Kahoun zemřel v Hostomicích 12. května 2017.

 

František Nepil

František Nepil, spisovatel, dramatik a scénárista, se narodil 10. února 1929 v Hýskově u Berouna. Napsal téměř 40 knih pro dospělé i děti. Působil v Československém rozhlasu, pro který vytvořil cyklus ranních fejetonů pro pořad Dobré jitro.

Vtipné fejetony četl svým nezaměnitelným způsobem a pořad byl velmi oblíben u posluchačů. František Nepil také spolupracoval s divadlem Spejbla a Hurvínka, pro které napsal řadu pohádek.

Do Hostomic jezdíval za svou dcerou a vnoučaty a uspořádal zde několik besed se čtenáři. Obvykle spolu s přítelem malířem Pavlem Lisým. Zemřel 8. září 1995 v Praze.

 

Emanuel Greif

Emanuel Greif se narodil 5. července 1869 v Hostomicích. Vystudoval práva a od roku 1900 působil v Praze. V letech 1909 – 1916 vedl ministerstvo krajské, poté ministerstvo orby. V roce 1918 pomáhal při zřizování úřadů Československé republiky. Zemřel 19. července 1935.

 

Růžena Nebeská

Růžena Nebeská, operní pěvkyně, se narodila 29. srpna 1912 v Hostomicích – Zátoře. Vystudovala konzervatoř, obor operní zpěv. Působila v Národním divadle v Bratislavě. Často vystupovala ve státních operách v Rakousku, Polsku, Německu, Francii a Švédsku. Zemřela v Hostomicích 16. prosince 1995.

 

MUDr. Václav Treitz

Mezi významné rodáky Hostomic patří také MUDr. Václav Treitz, profesor patologické anatomie. Narodil se v Hostomicích 9. dubna 1819 a zemřel 27. srpna 1872 v Praze. Je to jedna z největších osobností českého lékařství. Rodný dům MUDr. Václava Treitze se nachází na hostomickém náměstí.

 

Václav Stejskal

Vrchní rada Václav Stejskal se narodil 28. září 1851 v Liberku u Rychnova nad Kněžnou a zemřel 12. července 1934 v Hostomicích. Jako námořní komisař sloužil na mnoha lodích. Účastnil se plavby s arcivévodou Rudolfem po Středozemním moři.

 

Alois Šmolík

Alois Šmolík, letecký konstruktér, se narodil 19. června 1893 v Mýtě u Rokycan. V Hostomicích žil od roku 1907. Navrhl a zkonstruoval první československý bojový letoun Šm–1. Celkem navrhl 70 typů letadel, z nichž se 18 vyrábělo. Zemřel 9. prosince 1952 v Praze.

 

Prof. ThDr. Jaroslav Sedláček

Prof. ThDr. Jaroslav Sedláček byl profesorem orientálních jazyků na teologické fakultě v Praze. Narodil se 4. února 1860 v Hostomicích a zemřel 3. ledna 1923 v Praze. Profesor Sedláček byl český teolog a znalec v oblasti biblického studia Starého zákona a semitských jazyků. Po absolvování Akademického gymnázia v Praze studoval teologii ve Vídni a v Praze – dokončil ji v roce 1881, vysvěcen byl o rok později. Kaplanoval v Sedlici u Karlových Varů a na Kladně, kde působil i jako katecheta. Byl také Rytířem řádu Božího Hrobu v Jeruzalémě.

 

Jiří Havelka

Jiří Havelka se narodil 25. července 1892 v obci Orel (Rusko). Od roku 1919 pracoval na ministerstvu železnic. Publikoval řadu prací z oboru železniční dopravy. Později zastával funkci soudního rady nejvyššího správního soudu v Praze a byl pověřen řízením prezidentské kanceláře.

V letech 1939 – 1941 působil na ministerstvu dopravy, spolupracoval s domácím i zahraničním odbojem. Po příchodu R. Heydricha byl zatčen. Po intervenci Dr. Emila Háchy byl propuštěn do domácího vězení.

Po válce byl obviněn z kolaborace, v březnu 1947 osvobozen a v únoru 1948 vystěhován do Hostomic. Zemřel v Hostomicích 5. června 1964.

 

Hostomice jsou město plné překvapení, někdy připomíná tradiční českou ves, jindy žije aktivním městským životem. Rozhodně stojí za to se do Hostomic a okolí podívat, nadechnout se, vyšlápnut pár okolních kopců, najít Fabiánovo lože, svahy plné chráněných náprstníků lékařských, hostomický vodopád cestou kolem vydatného pramene Brdlavky a objevovat další skvosty chráněného území Hřebeny. Nechte se nalákat i fotografiemi, které s citem místního fotografa připravil Jirka Kozel. Můžete svůj výlet naplánovat a cestou, necestou… přijít třeba tiše fandit 18. května 2024 na akci Dětské rybářské závody v Bezdědicích.

Hezký den všem, obzvláště čtenářům devátého dílu seriálu o krásách sousedících obcí a měst Dobříšska.

 

Poděkování

Poděkování za prostor pro redakční spolupráci patří Denise Havlíčkové, starostovi města Hostomice Ing. Janu Bombovi Ph.D., rodině slavného rodáka Pavla Lisého. Zdroje: Městská knihovna Hostomice, knihy: Velká turistická Encyklopedie, Znaky a pečetě středověkých měst, Hausbuch der Mendelschen Zwölfbrüderstiftung – Norimberská městská knihovna s tzv. domovními knihami Mendelian a Landauer Twelfbrüderhausstiftung nejrozsáhlejší a nejcennější sériový obrazový zdroj o historických řemeslech v Evropě, Cvokaři: o zaniklém řemesle z rožmitálského údolí a dále www. hostomice.cz, www.knihovnaberoun.cz a Wikipedia.

 

FOTO: Užijte si pohled do Hostomic a jejich okolí očima našeho fotografa Jirky Kozla…

 

CELÉ FOTOALBUM Krásy obcí Dobříšska: Hostomice, které nafotil Jiří Kozel naleznete na facebookovém profilu NAŠE Dobříšsko

 

autor: Milada Svobodová
foto: Jiří Kozel, Pamětní kniha a Kronika obce Hostomice

 

Reklama

Další články z kategorie

Fotoreporty
FOTO: Dobříšský zámecký park opět rozzářily lampiony a pohádkové bytosti

FOTO: Dobříšský zámecký park opět rozzářily lampiony a pohádkové bytosti

Dobříšský anglický park se opět rozzářil stovkami lampionů a proměnil se v pohádkový svět plný kouzel, dětské radosti a krásných setkání. Tradiční Lampionový průvod pohádkovým lesem se letos konal už po jednadvacáté. Podívejte se, jaká atmosféra panovala při letošním ročníku, a zavzpomínejte na kouzelný podzimní podvečer prostřednictvím naší fotogalerie.

Fotoreporty
FOTO: Lidé z Dobříše tradičně vyrazili na Čtyřmezí. Slavnostní pochod se konal už potřinácté

FOTO: Lidé z Dobříše tradičně vyrazili na Čtyřmezí. Slavnostní pochod se konal už potřinácté

Státní svátek 28. října oslavili turisté, cyklisté i běžci tradičním pochodem na Čtyřmezí. V Dobříši vše začalo pietním aktem na náměstí Komenského, odkud se účastníci vydali na cestu za společným setkáním čtyř sousedních obcí. Třináctý ročník přilákal více než stovku lidí a nechyběla hudba, občerstvení ani dobrá nálada. Podívejte se na náš fotoreport!

Výlety po našem kraji
Rodinný vandr letos vyrazí z Voznice přes Kytín až na Skalku

Rodinný vandr letos vyrazí z Voznice přes Kytín až na Skalku

Už po několikáté mají rodiny, prarodiče i milovníci přírody možnost společně vyrazit na podzimní výlet do malebného prostředí Brd. V sobotu 14. listopadu 2026 se uskuteční další ročník Rodinného vandru, který je veřejnosti otevřen jako příležitost pro rodinné zážitky, pohyb na čerstvém vzduchu a neformální setkání všech generací. Účastníky čeká přibližně patnáctikilometrová trasa z Voznice přes Kytín až k baroknímu areálu Skalka u Mníšku pod Brdy, zakončená opékáním špekáčků.

Reklama

Reklama

Nejbližší akce v regionu