Běh, který spojuje minulost a přítomnost: Adventní maraton z Prahy do Dobříše | foto: archiv organizátorů závodu
Před pěti lety oprášili „běžci pro běžce“ z popela nejstarší český maraton z Prahy do Dobříše. Vedli ho opět podél Vltavy, přes golfové hřiště v Lipencích, dále na Cukrák a pak stezkami Brdského lesa. Ani covid ho nesložil, byť se běžel jako „individuální časovka“ bez hromadného startu. Což se pak už potřikrát pro velký úspěch (a s následným velkým úspěchem) opakovalo. A chystá se znovu, nyní v sobotu 7. prosince.
„Chceme tak na závěr sezony dát šanci běžcům utéct z předvánočního šílení a užít si přírodu. A taky připomenout čas, kdy jsme museli společně překonávat těžkosti. Už víme, že tímhle individuálním adventním maratonem jsme založili novou tradici. A také zveme i na posezení v cíli v restauraci Vlaška,“ říká Martin Dvořák, šéf pořadatelského týmu Sportgroup oblíbeného seriálu Trail Running Cupu, nejstaršího svého druhu na české půdě. Jediného, který právě ani v podivných covidových sezonách nezrušil jediný závod.
Jde o jakousi „doběženou“, nebo doběhnutí roku. Sám nebo s přáteli, rodinou, jak je libo. Cílem už není absolutní výsledek, rekordní čas. Na druhou stranu zdolat maratonskou distanc se vždycky cení, natož v zimním čase. Před čtyřmi lety taktéž těsně před Vánoci bylo nádherně, slunce, v lese ležel sněhový poprašek… Další roky se zamračilo, ale sníh nechyběl…
Maraton má 593 metrů převýšení, doprovodná desítka – pokud vás už po sezoně trápí bolístky nebo se zrovna jinak necítíte – z kytínské návsi – stále 125 metrů. „Hodně zajímavý profil, velmi pestrý, ani rovina, ani těžké kopce,“ pochvalují si účastníci.
Předloni zaznamenal rekord závodu elitní horský běžec Ondřej Fejfar (2:53:53), loni vyhráli Jan Svatoň (3:19) a Tereza Gavendová (3:50). A pro zajímavost premiéru ovládli na domácím terénu David Gerych za 3:00 a jeho žena Michaela (3:20).
Vyráží se mezi osmou a jedenáctou z A Parku vedle bývalých ledáren v Braníku, tam dostanete startovní číslo a odpípnou vám časomíru. Ti, kdo se chtějí vydat pouze na desetikilometrovou trasu, mohou vyrazit ve dvanáct hromadně z návsi v Kytíně – to je jediná změna pro lepší organizaci výsledků. Do cíle v SK Vlaška na kraji lesa a Dobříše je potřeba dorazit do čtvrté hodiny odpolední. Za světla. Není nutné to rvát do mrtva, ale body do celkového pořadí Trail Running Cupu tady získáte po zásluze.
„Paráda, moc se mi to líbilo. I ten formát. Běžíš si podle sebe, jasně, že chceš, co nejlíp, ale nejsi v takovým stresu z pevného startu, honičky na začátku, postupně se to stejně roztrhá a najdeš si sem tam někoho k sobě,“ říkal třeba Jan Šeliga, který přijel ráno vlakem až z Mariánských Lázní.
A k tomu si připomenul historii starých c. a k. sportsmanů, vždyť tenhle maraton oslaví už 117. narozeniny. Kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld (jeho vnuk Jerome nyní opět žije na dobříšském zámku), sportovní nadšenec a protektor závodu, tehdy poprvé v roce 1908 věnoval stříbrný pohár jako hlavní cenu pro nejrychlejšího běžce. Určil trať (tenkrát ještě) z Prahy-Smíchova do Dobříše v délce 40 kilometrů a dal podnět organizátorům závodu z S. K. Slavia.
Díky tomu v nově vytvořeném závodu odstartoval legendární sportovní buditel a spoluautor olympijské charty Jiří Guth-Jarkovský, z tehdejšího kraje Prahy šest běžců doprovázených nejméně dvaceti cyklisty, dvěma automobily a čtyřmi fiakry do Dobříše. Pořadí běžců ještě lze dohledat v Národní knihovně, časy prvních dvou však bohužel nikoliv, neboť byli v cíli dříve, než to stihl oficiální časoměřič na fiakru… Vítězem se stal tehdy Karel Reisner, mimochodem praprastrýc jednoho z našich účastníků, jinak profesor Vysoké školy výtvarných umění, u něhož studovali i třeba Jan Zrzavý nebo Bohumil Kubišta.
Letošní ročník se těší opět zasloužené podpoře starostů obcí startu i cíle, tedy Prahy 4 i Dobříše.
Více informací i přihlášky najdete na www.trailrunningcup.cz a na facebooku.
