Teri Morana Štěpánová zahájila divadelní festival v Dobříši. Se svou Moranou sklidila ovace ve stoje | foto: Jaroslav Bouda
Více než dvacet let na hudební cestě, vlastní tvorba, mimořádný hlas a energie, která dokáže strhnout celé publikum. Zpěvačka Teri Štěpánová z Dobříše zahájila letošní divadelní festival v Kulturním domě Dobříš koncertním programem Morana. A byl to večer, na který se jen tak nezapomene.
Téměř zaplněný sál Kulturního domu Dobříš, pozorné publikum a na pódiu žena, která do svého vystoupení dala opravdu všechno. Takové bylo zahájení letošního divadelního festivalu v Dobříši. O první mimořádný zážitek se postarala místní zpěvačka dnes již Teri Morana Štěpánová se svým autorským koncertním programem Morana.
Morana – hudební svět, který si Teri vytvořila sama
Koncertní program Morana vznikal během posledního roku její více než dvacetileté hudební kariéry. Je to originální projekt, kterým Teri představuje svou současnou hudební podobu a nabízí posluchačům možnost nahlédnout do světa, který je jí vlastní.
Co přesně se za názvem Morana skrývá? Jaké hudební žánry, vlivy a příběhy se v tomto programu potkávají? A co chce Teri prostřednictvím své hudby předávat posluchačům?
Teri, kdyby ses měla sama představit někomu, kdo tě ještě nikdy neslyšel – jak bys popsala hudbu, kterou tvoříš a hraješ?
Moji hudbu bych asi nejlépe charakterizovala jako propojení folkloru, popu a rocku. Mám ráda hudbu, která má energii, emoce, silnou melodii a především nějakou myšlenku.
Velkou inspirací jsou pro mě slovanské kořeny, lidová hudba, tradice, příběhy a naše kulturní dědictví. Baví mě ale tyto prvky přenášet do současného hudebního světa a dávat jim novou podobu. Proto ve své tvorbě propojuji tradiční motivy s moderním zvukem.
Vedle autorské tvorby se věnuji také převzatým písním, ve kterých hledám vlastní interpretaci a emoci. Nechci se ale uzavírat do jedné škatulky. Hudba je pro mě především způsob, jak vyprávět příběhy, předávat emoce, energii a něco, co v člověku zůstane ještě dlouho po posledním tónu. Což si myslím, že se 7.11. rozhodně povedlo.
Právě vlastní tvorba je důležitou součástí její hudební cesty. Vedle autorských písní zazněly během koncertu také skladby převzaté, které Teri dokázala podat osobitě a s vlastním výrazem. Vše přitom přirozeně zapadalo do jednoho celku. Morana tak nebyla jen přehlídkou písní, ale především osobní hudební výpovědí.
Morana už není jen hudba. Stává se součástí jejího jména
Morana pro Teri postupně přestala být pouze hudebním projektem nebo koncertním programem. Během tvorby a příprav k ní totiž získala mnohem osobnější vztah. Stala se součástí její identity natolik, že se rozhodla přijmout ji také do svého uměleckého jména.
„Morana pro mě přerostla v něco víc než jen v hudební projekt nebo koncertní program. Stala se neodlučitelnou součástí mě samé, a proto jsem se rozhodla přijmout ji za svou. Lidé mě teď budou potkávat na koncertech jako Teri Moranu Štěpánovou,“ vysvětluje zpěvačka.
Pro posluchače tak přichází nejen nový hudební zážitek, ale také nové jméno, na které si budou postupně zvykat. Teri Morana Štěpánová. Jméno, ve kterém se potkává její dosavadní hudební cesta s novou, velmi osobní kapitolou.
Už od prvních okamžiků bylo jasné, že nepůjde o obyčejný koncert. Teri dokázala publikum vtáhnout do svého hudebního světa, ve kterém se potkává vlastní tvorba s převzatými skladbami, silné emoce s hudební hravostí a jemnost s obrovskou energií. Její hlas byl naprosto strhující a především bylo znát, že každou píseň prožívá. Nejen zpívá, ale skutečně předává kus sebe.
A právě to je možná jedna z největších předností této dobříšské hudebnice.
Domácí publikum. Velká radost, ale i pořádná tréma
Během večera Teri otevřeně přiznala, že právě tento koncert pro ni byl mimořádně důležitý. Zároveň ale také náročný. Na jednu stranu se na něj nesmírně těšila, na druhou z něj měla respekt a svým způsobem i strach.
Důvod? Dobříš je její domov. A vystupovat před lidmi, které možná potkáváte na ulici, znáte osobně nebo s nimi máte společnou historii, může být mnohem náročnější než hrát před úplně neznámým publikem.
Teri, říkala jsi, že pro tebe byl tento večer něčím výjimečný a že jsi z něj měla i trochu obavy. Proč je někdy těžší vystupovat doma než před cizím publikem?
Myslím, že je to právě tím, že doma člověk nemá kam utéct. (smích) Před cizím publikem přijedu, představím se, zazpívám a lidé mě poznávají prostřednictvím hudby. Doma mě ale spousta lidí zná řadu let, znají mou cestu, moje začátky i různé hudební etapy. Navíc se doma s těmi lidmi potkáváte na kroužcích dětí, na nákupu i u doktora (smích). Prostě je to jiné.
Tentokrát jsem navíc nevystoupila s programem, na který byli lidé zvyklí. Představovala jsem jim novou kapitolu svého života, svou autorskou tvorbu a hudební směr, kterým se chci dál ubírat. A to je vždycky trochu zranitelné. Člověk do toho vloží kus sebe a samozřejmě si přeje, aby to lidé pochopili a přijali.
Zároveň jsem ale cítila, že právě doma chci tenhle příběh začít vyprávět. Byl to pro mě večer plný emocí, očekávání, pokory, ale také obrovské radosti. Což podle toho, co návštěvnici koncertu psali nebo říkali a to i pár dní po koncertu, to přesně tak i cítili a proto možná byl celý večer takhle silný. Všechny tyhle emoce se mi podařilo divákům předat.
Možná právě proto měl celý večer tak silný náboj. Teri totiž nepřišla jen odehrát koncert. Přišla se podělit o něco, na čem jí opravdu záleží. A publikum to poznalo.
Potlesk, který Teri Moranu dojal
Když se koncert blížil ke svému závěru, bylo z reakcí publika jasné, že se Teri podařilo něco mimořádného. Potlesk nebral konce. Nakonec musela na pódium ještě dvakrát, aby přidala další skladby.
A pak přišlo něco, co ji samotnou viditelně dojalo – publikum jí věnovalo dlouhý potlesk ve stoje. Děti i dospělí po koncertě stáli frontu na její podpis a společnou fotografii.
Byl to krásný okamžik. Odměna za hodiny práce, roky hudebních zkušeností, odvahu představit vlastní tvorbu a především za energii, kterou během večera rozdávala všem přítomným.
Teri, co se ti honilo hlavou ve chvíli, kdy se celý sál zvedl a začal ti tleskat ve stoje?
Upřímně? V první chvíli jsem tomu snad ani nedokázala uvěřit. Byla jsem plná emocí a hlavou mi proběhlo tolik věcí najednou. Vzpomněla jsem si na všechny ty roky práce, pochybností, překážek, na chvíle, kdy jsem si nebyla jistá, jestli jdu správným směrem, i na to, kolik energie a srdce jsem do toho všeho vložila.
Ten večer pro mě nebyl jen o tom, jestli se lidem bude líbit koncert. Bylo to o tom, jestli dokážou přijmout i tu novou hudební cestu, kterou jsem se rozhodla vydat. A když se celý sál zvedl, měla jsem pocit, že mi lidé beze slov říkají: „Pokračuj, má to smysl.“
Byl to jeden z těch okamžiků, které si člověk uloží hluboko do srdce. A myslím, že na něj nikdy nezapomenu.
Dobříš má hudebnici, o které bychom měli vědět
Teri Morana Štěpánová má za sebou více než dvacet let hudební cesty. Dvacet let hledání, tvoření, zkušeností a práce. A pokud byl její koncertní program Morana ukázkou toho, kam se za tu dobu posunula, rozhodně máme být na co zvědaví. Na pódiu totiž nestála jen skvělá zpěvačka s výjimečným hlasem. Stála tam osobnost, která má co říct, nebojí se vlastní cesty a dokáže svou hudbou oslovit lidi napříč generacemi.
Její vystoupení bylo zároveň krásným připomenutím, kolik talentu a zajímavých osobností máme přímo mezi sebou. Někdy za nimi nemusíme jezdit do Prahy ani do velkých koncertních sálů. Stačí přijít na koncert v našem městě.
A jestli si z letošního zahájení divadelního festivalu odnést ještě jedno poselství, pak možná právě tohle: Všímejme si lidí, kteří tvoří něco výjimečného přímo u nás. Podporujme je a choďme na jejich koncerty.
Teri Morana Štěpánová si za svůj výkon zasloužila každý jeden potlesk. A já věřím, že o ní ještě hodně uslyšíme.
