Na cestě mezi Drevníky a Boroticemi roste lípa, jejíž majestát není jen otázkou přírody, ale i historie | foto: Jiří Kozel
V krajině u Drevníků se nachází památný strom – Lípa u Bandora. Tento strom je nejen symbolem krajinného rázu, ale také lokální dominantou a atraktivním turistickým cílem. Návštěvníci zde naleznou příjemné posezení s výhledem do malebné venkovské krajiny, které zve k zastavení a zamyšlení.
Drevníky (dříve Dřevníky) jsou obcí ve Středočeském kraji, ležící asi 12 km jihovýchodně od města Dobříš. V této malé vesnici s necelými 400 obyvateli se prolíná historie s přírodou. Archeologické nálezy dokládají, že oblast byla osídlena již v období knovízské kultury 6. století př. n. l. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1348, kdy byla ves zaznamenána jako součást příbramského arcibiskupského panství. Téhož roku byla založena také Univerzita Karlova v Praze, což propojuje Drevníky s tímto historickým obdobím. Ovšem vznik života zde byl tvrdě vykoupen prací pro královský dvůr.
Příběh památné lípy nás zavede na cestu mezi Drevníky a Borotice, která kdysi sloužila jako poutní trasa na borotický hřbitov. Na tomto místě, korunovaném vyvýšeným křížem, roste spanilá památná lípa. S tímto místem je spojena tajemná pověst, která mluví o krvavé bitce za účasti bandorů – vojáků Marie Terezie. Podle legendy zde mohlo dojít ke krveprolití při dělení kořisti nebo k boji mezi loupícími bandory a sedláky. Jiné historky zmiňují, že zde byli bandorové pochováni po vzájemné potyčce. Historické zápisy pak potvrzují nález lidských ostatků, kdy jeden z pohřbených byl nalezen v neobvyklé poloze – v kleče.
Lípa, vysoká takřka 20 metrů a s obvodem kmene přesahujícím 270 cm, byla vyhlášena památným stromem 14. června, v roce 2012. Tento majestátní strom není jen svědkem historických událostí, ale také místem, které propojuje přírodu, legendy a lidské příběhy.
Ať už věříme legendám nebo historickým faktům, Lípa u Bandora je symbolem, který připomíná, jak hluboce jsou příroda a minulost zakořeněné v našich životech. Navštivte toto místo a nechte se okouzlit jeho atmosférou.
Keltský stromový horoskop oslavuje zrozence ve znamení Jilmu
Jednotlivé stromy horoskopu symbolizují podobně jako ve zvěrokruhu vlastnosti, které mají lidé narození v tomto období. Naprostá většina památných stromů Dobříšska jsou duby, jírovce, nebo lípy, a tak nás keltský stromoskop mj. upozorní na další druhy stromů, kterým věnovali pozornost i naši předci.
Lidé ve znamení Jilmu
Narození ve dnech 12. – 22. ledna jsou dle keltů lidé ve znamení jilmu
Typické vlastnosti jilmu: duševní pohoda, předvídavost, kreativita
Lidé jilmu působí klidně a rozvážně, jejich důvěryhodnost a sebeovládání z nich přímo vyzařují. Umí pečlivě plánovat a jejich předvídavost zajišťuje, že je máloco zaskočí. Ve společnosti jsou oblíbení díky přátelské povaze, pohotovosti a smyslu pro humor. Mají silný smysl pro spravedlnost, tvořivost a nehledají štěstí v hmotných statcích.
Předvídavost je často předurčuje k vedoucím funkcím, kde však mohou být až despotičtí. Jejich vysoké nároky na sebe i okolí mohou někdy působit odtažitě. Zdraví mívají křehké, trpí především potížemi s ledvinami, močovými cestami a revmatem. Klidný domov je pro ně zásadní. Podle keltské mytologie je jejich ochranným zvířetem kočka, k níž mají blízký vztah.
Jilm jako strom
Jilm je starobylý léčivý strom, kdysi rozšířený po celé Evropě. Bohužel jeho populace byla zdecimována houbovou chorobou přenášenou kůrovcem a dnes přežívá jen deset procent původních stromů. Jilmové dřevo roste dvakrát rychleji než dubové, přesto je stejně tvrdé a trvanlivé. Spodní vrstva kůry obsahuje látky s hojivými a protizánětlivými účinky, které znali již staří Keltové. Vyráběli z ní léčivé placky, jež pomáhaly na poraněnou kůži. Dnes je však příliš vzácný, a je třeba ho chránit. (zdroj Shaman, tak trochu jinou cestou)
