
Poznejte historii i současnost obce Drevníky | foto: Jiří Kozel
Drevníky (dříve též Dřevníky) jsou obec v okrese Příbram ve Středočeském kraji, asi 12 km jihovýchodně od města Dobříš. Žije zde 387 obyvatel, z toho 201 mužů a 186 žen.
Ačkoliv mnohé místní archeologické nálezy prokázaly, že Drevníky byly sídlištěm a kolonizačním centrem období knovízské kultury 6. století před naším letopočtem, považují letopisy za závazný „úřední vznik“ a první zmínku, když ves „Dřevník“ byla v roce 1348 zaznamenána příbramským arcibiskupským panstvím. Drevníky tedy slaví výročí stejně jako Univerzita Karlova v Praze. Vznik pěkného místa pro bydlení bylo vykoupeno tvrdou prací pro královský dvůr.
K dnešním Drevníkům patří také Nechalov, Drhovce a Slovanská Lhota, území, která byla v minulosti převážně pokrytá lesním porostem, který nesouvisle přiléhal k lesům královským. Celé střední Povltaví bylo ideální pro dotace od císaře Karla IV. církvi a pro rozvoj měst. Těžilo se na výrobu vorů na přepravu zboží a dřeva, Povltaví bylo totiž po větších potocích a Vltavě dobře splavné až do Prahy. Dřevo se využívalo pro stavbu klášterů, ale i na otop. Dřevem z této lokality se zásoboval například i pražský křížovnický špitál. Povinnost zásobovat dřevem královský dvůr měly i Drevníky. Výhodou za těžbu se považuje dohoda, která umožnila vymýcené lesní porosty chudým lesním dělníkům, postupně přeměňovat v pole, která dávala obživu a vhodné podmínky k dalšímu osídlování.


Vesnická minulost, přítomnost, budoucnost? Vše se vyřeší, pokud máte dobrou hospodu
Kulturní centra, hospody, krčmy, restaurace, ne každá vesnička si své důležité místo dokáže postavit, ne každá je umí pro své občany udržet. Na venkově je zkrátka hospoda základ společenského života. Hostince poskytují občanům občerstvení, sdílí se zde dění v obci, domluví se zde vše, co je potřeba kolem domů a na zahradě. Místní restaurace dávají událostem v obci také prostor pro důstojnost – vítání občánků, plesy, oslavy výročí a jsou i zdrojem zábavy. Hospody jsou také místem, kde se vypráví a přehání o místních folklorních historkách. No, a jakou cenu taková budova má, vědí v Drevníkách velmi dobře. Do Památné knihy obce Drevníky se nejobsáhleji zapsaly právě peripetie a radost z budování kulturního domu s hospodou a požární zbrojnicí. Pokud budete obcí Drevníky projíždět 6. října, určitě zastavte v místní hospodě, to má totiž budova slavnostní den otevření, a ten slaví od roku 1968. Zápis v obecní kronice z tohoto roku popisuje událost výstavby místní hospody na více než patnácti stranách a začíná podpisy většiny osob, které otevření kulturního domu v Drevníkách napomohly. Historie výstavby kulturního domu je však ve skutečnosti ještě o 20 let starší. Letos je to také 45 let, co se v kulturním sále poprvé slavilo vítání občánků. Klobouk dolů pro ty, kteří snahu začaly a uznání těm, kteří štafetu po léta přebírali.



Sbor dobrovolných hasičů v Drevníkách
Sbor Dobrovolných hasičů vznikl v Drevníkách v roce 1881. Patří mezi první sbory, které byly založeny na Příbramsku. V roce 1901, vyšel památník vydaný na oslavu 20. letého trvání SDH a k upomínce na třetí sjezd hasičské župy okresu dobříšského, ten zachytil vznik sboru a jeho prvotní činnosti. V roce 2011 byla k příležitosti 30. výročí vydána i pamětní mince. Sbor dobrovolných hasičů je v obci velkou oporou, pracuje a pomáhá v mnohých nesnázích. Požáry a sucho, které provází poslední roky jsou čím dále častější, sbor ale pomáhá i s odklízením škod po vichřicích nebo sbírá humanitární pomoc. V neposlední řadě se ale stará také o zábavu a kulturní akce v obci.
Starosta obce, Radek Skalický říká: „Spolky v obci pro nás mají značný význam. Máme myslivce, sbor dobrovolných hasičů, a všechny s hrdostí podporujeme, jinak by to snad ani nešlo. Mimo pomoci jsou ve spolcích lidé, kteří jsou také aktivní v kultuře, což je moc důležité. Lidé se díky spolkům setkávají, mají společný cíl a mluví spolu. To je pro mne i do budoucna takové přání, aby spolu všichni více mluvili a byli k sobě navzájem více tolerantní.“ K tomuto přání se přidává i místostarosta Drevníky, pan Ladislav Hrabík, starosta SDH Drevník, který říká, že nejlepší je vždy za každým dojít. Lidé jsou k sobě v osobním kontaktu vřelejší, než když se kontaktují jen zprávami z technických zařízení.



Tajemstvími zahalená místa a archeologické nálezy
V článku L. Kopáčka, Předhistorická hradiště na Dobříšsku, se uvádí, že nad osadou Drevníky vlevo na západ je památné návrší zvané Hůrka a podle archeologických nálezů se usuzuje, že zde bylo významné starodávné hradiště. V roce 1896 se zde našla hromada jehlic, dále nůž a popelnice (keramická nádoba, do které byly ukládány spálené ostatky lidských jedinců), z níž byl kus ozdobného okraje uložený ve sbírce školy v Boroticích. Také při stavbě okresní silnice od Slovanského dvora roku 1900 bylo nalezeno šest popelnic, které bohužel téměř všechny přišly nazmar, jen jedna nalezená zachovalá popelnice, byla darována zemskému muzeu v Praze. Roku 1914 pak byly nalezeny uprostřed vsi různé střepy, popelnice, kosti, nádoby, mlaty, parohy, křesací kameny, pazourky a další předměty. A konečně i v místě za Ždánkem byly nalezeny další tři popelnice.
Není divu, že řada míst v blízkém i vzdálenějším okolí obce je opředena pověstmi a pověrami. Například o kříži U Bandora se vypráví, že se na místě o kořist z lupu pozabíjela skupina bandurů (vojáků Marie Terezie). Druhá verze říká, že si na pandury počkali okradení sedláci a vojáky tam pobili. U kříže Na Opálce (1843) byly nalezeny pozůstatky člověka, který byl pohřben v neobvyklé poloze, v kleče. Drevnickému potoku, pramenícímu v lesích Bělehrad, se říkávalo Zlatník, a to pro rýžování zlata v minulosti. Tomu, že se tady rýžovalo zlato nasvědčují menší kopečky kolem Vaječníku a V Jamách. Nacházejí se zde i zbytky po pálení hnědého uhlí, po činnosti, která také patřila ke služebním povinnostem drevnických usedlíků. K silnici v dolní části Drevník, vedoucí k Hubenovu, vedly dvě polní cesty, z nichž té horní se říkalo „umrlčice“, protože tudy vycházely pohřební průvody na hřbitov do Borotic. Tato cesta již zanikla. Vrch Hůrka býval prý posvátným pohanským obětištěm. Na vrchu Skoupý se pak prý dobývala železná ruda, lidově se zde také dlouho říkalo „Ve štolách“.

Jak žili lidé v Drevníkách v dávné minulosti a za války? Čím se živili a co jedli?
V předválečném a poválečném čase, bylo hlavním zaměstnáním a obživou obyvatel v Drevníkách zemědělství. Hospodářské usedlosti mývaly od 8 do 15 ha půdy, drobná políčka byla i u menších chalup. Byly tu však i řemeslníci – dva kováři, dva koláři, tři ševci, holič, krejčí, švadlena, dva kupci, rukavičkáři a šičky rukavic, které si chodily pro práci do Dobříše. Dále tři hostinští, kameníci, zedníci, tesaři, doškaři, lesní dělníci a plavci.
Obyvatelstvo bylo velmi skromné a v brožuře „Drevníky minulost a přítomnost“ se píše, že kolem válečného času bylo hlavní stravou v Drevníkách mléko, nebo černá „brynda“, bác, placky, brambory na loupačku či podmáslí. Méně bylo chleba, buchty a vdolky byly sváteční událostí. K obědu a k večeři býval oukrop, kyselo, praženka, škubánky, maso bývalo jen zřídka. V letech první světové války se jedl kukuřičný chléb a placky z otrub. Jen málokteré z dětí mělo vlastní zimní kabát. Kabáty se v rodinách dědily z mladších sourozenců na starší. Kabát musel vydržet často i dvacet a více let. Domácí obuví byly pantofle a dřeváky.
Historickou událostí se krátce po 2. světové válce v roce 1946 a to přesně 7. července, stala tzv. „rozsvícená“. Právě ten den se totiž v obci poprvé rozsvítila elektrická světla.


Kniha duší, kniha nalezenců, kniha zkoušek snoubenců, tyto knihy skutečně existují
Drevnické a další původní rody z okolí Borotické farnosti možná ani netuší, že existují prastaré zápisy v knihách, které pečlivě střeží Státní okresní archív v Příbrami a v Praze. Jejich zapůjčení se musí předem objednat v badatelně a pokud chcete v knihách číst, už se v nich listuje v bílých rukavičkách, které chrání listy a záznamy před přímými dotyky lidských dlaní.
Mnohé rodiny, které jsou dnes třeba i znesvářené, tak možná ani netuší, že kdysi si byli jejich předci velmi blízcí. Rodiny si tu vzájemně pomáhaly, rodinní příslušníci se stávali kmotry dětí, stávali se svědky na zkouškách snoubenců a také se lze dočíst, jak rozsáhle se mnohé rodiny staraly o nalezence. Sociální politika měla sice tehdy jiný pečovatelský ráz než dnes, a některé děti šly do služby. Nalezenci měli často velmi krutý osud a mnozí z nich se nedožili ani 10 let. Ze záznamů je ovšem patrné, že někteří nalezenci, odložené nebo osiřelé děti měly v Drevníkách a okolí štěstí a rodiny je přijaly za vlastní.
Kniha zkoušek snoubenců zase ukázala, proč se říkalo: „Vezmou se až je třikrát shodí z kazatelny.“ Jednalo se o trojí setkání předmanželského páru v kostele, byl to povinný předsvatební rituál, který prověřoval například: „zdaliž do manželství vstupují snoubenci z dobré vůle, nebo z přinucení“, nebo zda „nejní mezi nimi nějaké krevní přátelstvo, nebo kmotrstvo“.

Území a obecní znak Drevníky
V návrzích obecních symbolů obce Drevníky bylo využito takzvaně mluvícího znamení. Dřevo-osekaná větev, ostrev, připomínky místní kaple sv. Václava se zvoničkou z roku 1844 – meč, knížecí čepice a zvon. Zmíněná knížecí čepice má ještě jiný význam. Připomíná významné majitele obce před rokem 1848, knížata Colloredo-Mannsfeld, sídlící na nedaleké Dobříši. Dominantní zelená barva znaků i listů praporu, jež je derivátem znaku, symbolizuje zemědělský charakter obce. (Miroslav J.V. Pavlů, heraldik)
Slovanská Lhota
Slovanská Lhota je malá vesnice, část obce Drevníky. Nachází se asi 2 km na západ od Drevníků. Je zde evidováno 43 adres.
Samotná osada Slovanská Lhota je hodně rozptýlená. Rozděluje se na Slovana, U kapličky, U rybníka, U křížku, U dvora a část Milina, patří k ní i čtyři domy v Nechalově a samota Smrčí. Na Slovanech je kaplička pravděpodobně z roku 1892, na Milině se uchovává jen vzpomínka na někdejší zvoničku. Pod hrází dolejšího rybníka stával prastarý mlýn, mlelo se v něm kolem roku 1920. Při povodni roku 1938, byl však spolu s rybníkem značně poškozen a při následujících úpravách terénu byl rozbořen a srovnán se zemí. Na severní straně rybníka jsou značně poškozené budovy, kde se v minulosti pálíval líh, říkalo se vinopalna. Býval tam i hostinec a obchod, který zanikl před 1. světovou válkou, hostinec asi v roce 1962. Slovanský dvůr je opředen mnoha pověstmi. Vyprávělo se, že tam kdysi býval klášter, z něhož vedla podzemní chodba do kláštera v Obořišti. Zajímavé je to, že stejný příběh se vypráví na druhé straně pověstné chodby v příbězích z kostela v Obořišti.

Nechalov
Nechalov je malá vesnice, část obce Drevníky v okrese Příbram. Nachází se asi 2,5 km na severozápad od Drevníků. Je zde evidováno 21 adres. O názvu vísky se traduje pověst, která jak jinak, než souvisí s těžbou dřeva. Tato pověst šla kdysi od ucha k uchu a pro věčnou slávu pověsti ji přepsala paní Ludmila Krásová, narozena 1922, která ji převyprávěla od své babičky Anny Hovorkové, narozené 1848.
Nechalovská pověst zní takto: Bylo nebylo. Za dávných časů, snad ještě v dobách Otce vlasti, stála hluboko v lesích, jižně od řeky Vltavy, pod Zelenou horou malá zemanská tvrz. Žil zde se svou ženou mladičký zeman, jehož jedinou a velkou vášní byl lov. Okolní lesy mu poskytovaly široký výběr zvěře, a tak rád zval své společníky z okolí na divoké lovy. Jednoho roku však uhodila krutá, dlouhá zima. Mrazy zničily potravu pro zvěř a té stále ubývalo. Avšak mladý zeman nedbal, jakmile přišlo předjaří, znovu se vydal do lesů, aby mohl pozvat své přátelé k bujaré oslavě jara. Ale co to? Projel les se svým koněm křížem krážem, ale nepotkal ani drobnou zvěř. Až náhle! V houštině se objevila bílá laň. Když spatřila zemana, dala se na útěk, ale rychlý kůň již, již ji doháněl. Až konečně byla na dostřel. Zamířil svůj luk, ale již nevystřelil. Náhle se laň proměnila v krásnou dívku. „Zadrž, zemane! Což nevidíš, že vše tvou rukou hyne? Přestaň lovit zvěř a kácej tyto okolní lesy, zúrodňuj půdu a ona tě bude dobře živit.“ Po tom co krásná dívka promluvila, znovu se proměnila v laň a zmizela. Otřesený zeman uposlechl. Začal kácet lesy, zúrodňoval půdu, a tak brzy pod Zelenou horou, vyrostla malá vesnička a té zůstalo krásné jméno NECHALOV. Co se pak stalo se zemanem a jeho tvrzí nevíme, snad ji přijala zem. Pracovití a dobří lidé kolem ní se však dobře starali o půdu a jimi vytvořená pole, a tak zde její potomci žijí dodnes.

Drhovce
Drhovce (dříve též Drhovec) je malá vesnice, část obce Drevníky v okrese Příbram. Nachází se asi 3,5 km na západ od Drevníků. Vesnicí protéká Drhovský potok. Je zde evidováno 7 adres.
Drhovce jsou klidným a krásným koutem zdejší krajiny s malým Drhoveckým rybníčkem. Nevíme sice přesně kdy byl rybník u Drhovců založen, leží na Drhovském potoce, který je dnes už neznatelný. Je spojen s rybníkem v Drhovech, který byl založen podle dostupných materiálů na konci 16. století Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan. Je možné, že rybník na Drhovcích je podle svědectví pamětníků starší (Josef Krása „Vzpomínky“). Od 90. let mají rybníček v nájmu myslivci a na rybníku každoročně organizují výlov ryb. Kdysi rybník prý tento rybník sloužil i k rekreačnímu koupání. Dnes jsou krásným relaxačním programem pro celé rodiny procházky za západů slunce.

S Drevníky se pro dnešek rozloučíme a posíláme poděkování za čas, který nám věnoval pan starosta Drevník Radek Skalický a za krásné vyprávění a zapůjčení publikací o historii, panu místostarostovi Ladislavu Hrabíkovi. Za podporu v bádání v historii obcí Dobříšska děkujeme také Státnímu okresnímu archívu v Příbrami.
CELÉ FOTOALBUM Krásy obcí Dobříšska: Rosovice, které nafotil Jiří Kozel najdete na
facebookový profil NAŠE Dobříšsko.















